<!–texy–>[9] Ty ekonomče, nebuď chytrý jak šos :-)

<!–texy–>[9] chmm.. nejsem ekonom, ale jsem rád že i ekonomie narazila na totéž co já :-)

<!–texy–>Špatně pojato.

V ekonomii platí od nepaměti, že není možné mít současně vysokou kavlitu, vysokou cenu a krátký termín. Jsou to totiž protichůdné požadyvky.

A vyvozovat, že jedena varianta je špatná, je jen nepochopení podstaty vývoje.

Je vždy na zvážení, kterou veličinu nebudu brát jako podstatnou.

<!–texy–>[5], [7] Upravovat časový harmonogram má myslím smysl až po podpisu smlouvy. V tu dobu už by měl mít klient správně nastavená očekávání, k nimž patří i dodání podkladů a celkový timing spolupráce. Optimální je toto rovnou ošetřit i ve smlouvě - nedodá podklady dle harmonogramu -> posunuje se na konec pracovní fronty.

Samozřejmě to stojí nějaký čas navíc, ale zkušenost říká jednoznačně, že se to vyplatí (a účinnost vynaloženého času stoupá se složitostí projektu a počtem účastnících se osob na straně dodavatele i klienta).

<!–texy–>[2] Souhlasím, ti co mají pocit že to potřebují hned obvykle pak nejvíce zdržují. Zakázka typu “Potřebuji to nejpozději za týden/čtrnáct dní/měsíc” většinou znamená půlroční průtahy, protože zákazník si myslel, že web se kupuje stejně snadno jako zelenina v supermarketu a nemá připravené žádné podklady.

[5] Pro grafika by to asi tak výhodné nebylo, lepší by bylo kdyby tak fungoval programátor nebo kodér. Ten na rozdíl od grafika nápad nepotřebuje, stačí mu objektivní znalosti a schopnosti nezávislé na konkrétní zakázce. Nápad by totiž určitě, zcela v souladu s Murphyho zákony, přišel druhý den po odevzdání návrhu:)

<!–texy–>[5] ano, proto to není cesta pro mě.. letos jsem měl pár takových nárazových webíků, co musely býti HNED a stojím si asi za polovinou… :-(

<!–texy–>[2] + [3] Na to bych nesázel — člověk totiž nemá jistotu, že ho skutečně nějaký design napadne.

Souhlas s Filem — cesta k relativnímu úspěchu i klidu je stálá klientela. Tam totiž člověk ušetří na komunikaci, která zbaští (subjektivně) až půlku času. Klient ví, co chce a co od vás dostane, a ozve se až tehdy, když něco skutečně potřebuje (nezalarmuje vás se stádiu uvažování o realizaci, kdy si podle něj upravíte harmonogram a pak dva měsíce čekáte na podklady).

<!–texy–>To si vystihnul hezky. Tak nějak se v některých pasážích shledávám :-)

<!–texy–>[2] tento přístup mě taky napadl a pravděpodobně by mohl fungovat.. pro workoholika bez větších sociálních vazeb a odpovědnosti (např. za rodinu). Neb je na trhu tolik projektů, které v pohodě pokryjí trojnásobné náklady na grafiku a navíc sáhnou po freelancerovi?

Dle mého názoru jich zas tak moc nebude.. ano - spousta zákazníků má POCIT, že jejich web je potřeba spustit už zítra, ale většinou na to nejsou připraveni. V případě webdeveloperů tento postup zase ukazuje na nekompetentní vedení projektu.. navíc když se posesouvá časový harmonogram u grafické stránky, tak je často posesouvaná i programátorská, popř. analytická a design přes víkend to nezachrání..

<!–texy–>A co takhle postavit celý obchodní model čistě na realizaci rychlovek? Tzn. místo standardních služeb které jsou kvalitní, za běžnou cenu a v běžném termínu dělat věci které jsou kvalitní a realizované velmi rychle, ale také velmi draze? To by myslím fungovat mohlo.

Ale ono také jde o to, jak k tomu člověk přistupuje – jestli chce vydělat spoustu peněz, nebo mu stačí méně peněz a více pohody a času na jiné aktivity. Já sám rychlovky nedělám – ten stres a spěch mi za ty peníze nestojí.