Ano, system vzajemneho komentavani a prizivovani se na sobe nazvajem je na weblozich uzasna vec, a u nekterych asi jejich hlavni smysl.

[1]: “přechod z pyžama na noviny a dále na šlehačku” - fakt jsem se hodne zasmál :D

K designu - líbí se mi formátováni obsahu, víceméně tedy vše kromě okrajů, hlavičky a pozadí, tedy kromě flanelu… Hlavičku jsem asi nepochopil - nemohu si nějak vybavit, co mají s Radkem společného pomeranče (že by uvažoval o e-shopu s ovocem?), které zde neslouží jako dekorace, ale jako ústřední motiv hlavičky. Nadpis, který bych na ní čekal, je neviditelně umístěn nad obrázek s pomeranči. Noviny se mi nelíbí z toho důvodu, že jsou příliš pestré a z koukání na stránky mě po chvíli skoro bilí oči, jak to ruší. Flanel je hezký dobrý nápad, ten beru.

K obsahu - články se musí vybírat… Některé se dají číst s tím, že si odmyslíte pár vět typických pro jejich autora :-) Pokud jde o něj, hlavně nechápu jeho zálibu v komentářových flames a jejich tvorbu (mohl by si to už napsat i do CV)…

K Hulánovi jsem přestal chodit ne kvůli designu, ale kvůli těm kecům. Takže by se to dalo říct i tak, že nezáleží ani tolik na vzhledu, ale na obsahu.

[1]: viz můj první dojem
[2]: jdu radši udělat ženě večeři :-)

já myslím, že mlátit manželku je zvěrstvo, zvláště servíruje-li vám pomeranče na ubrusu a k tomu noviny :-)

No já si myslím pane, že je tam jeden zásadní designový nedostatek…přechod z pyžama na noviny a dále na šlehačku je velice rušivý, odtahuje koncentraci od obsahu.
Zvyknout si člověk zvykne na ledacos, třeba i na manželku, ale otázka je, jak se s tím vyrovná. manželka se dá zmlátit, ale na web spíše přestat chodit.