<!–texy–>>> Čili žádná revoluce se nekoná :-)

Pro některé ne, ale vzhledem k množství smazaných urážlivých či jinak nepřínosných komentářů k tomuto článku to s některými pěkně rezonuje :-)

<!–texy–>V Adapticu u standardních projektů zpracováváme před tvorbou grafiky jen wireframy pro hlavní typy stránek. Je to vlastně součást koncepčních prací, tj. zjišťování cílů, požadavků a limitů klienta a celkového návrhu řešení. Teprve nad wireframy si klient dokáže konkrétně představit koncepci webu a my si tím také ověříme, že jsme se vzájemně pochopili. V této fázi se také stanovuje vizuální priorita jednotlivých prvků (z wireframů je částečně vidět).

Důležité je, že tvorba wireframů je levná záležitost v řádu několika tisícikorun. Zároveň se (oběma stranám) vyplatí i tím, že minimalizuje úpravy hotového grafického návrhu. Tím šetří práci grafiků (= drahé hodiny) a zlepšuje kvalitu grafiky (= grafik již vše vymýšlí podle finálních požadavků). Dělat grafiku bez wireframů je myslím hloupost.

Má-li projekt větší rozpočet, analytická část se zpracovává důkladněji. Více se řeší cílovky a příp. persony, optimální scénáře cesty, struktura navigace, zkoumá se, jak takto definované problémy řeší konkurence… Návrhu se také účastní více lidí (jak z Adapticu, tak od klienta). Pokud se něco testuje na uživatelích, tak jen krátké scénáře pro ověření nějaké hypotézy (obvykle je třeba klientovi vyvrátit nějaký jeho špatný nápad). Je dobré si uvědomit, že tahle fáze obvykle stojí stejně, jako tvorba celého standardního webu. Stejně dlouho obvykle i trvá.

Kompletní testování navrženého prototypu na uživatelích se dělá až u těch největších projektů. Má-li mít smysl, je třeba ho dělat opakovaně po malých skupinách (první opakování umožní identifikovat největší chyby, pak se prototyp upraví, další opakovaní najde menší chyby…). Cena testování prototypu opět zhruba odpovídá ceně standardního projektu (celkem tedy trojnásobek a to jsem pořád ještě u návrhu koncepce, žádná grafika, programování, nic).

V podstatě tedy jde vždy o výši rozpočtu a o rozumnou návratnost investic. U standardních projektů se více vyplatí upravovat hotový produkt na základě výstupů z Google Analytics a případného A/B testování, u velkých projektů by za tu chvíli došlo k takovým ztrátám, že je prostě levnější věnovat víc peněz na začátku to odladění koncepce.

Čili žádná revoluce se nekoná :-)

<!–texy–>[4 + 5 + 7] Souhlasím s Petrem. On je rozdíl mezi webem, který je proto, aby byl, a proto, aby něco přinášel. Na samotné velikosti tady zas tak nezáleží - microsity se dělají i s jasně danými cíly (a pro velké klienty).

Z mých zkušeností vydá klient za první rok/dva provozu webu jednou tolik, co za web samotný (jestliže se na něm něco děje a není to jen vizitka).

Samozřejmě, když se klient o multivariantním či jiném uživatelském testování nedozví od svého webtvůrce, tak ho ani nenapadne, že by mohlo být potřeba (ať už je malý nebo velký).

<!–texy–>Nikdy netestujeme dopředu, ale vycházíme ze zkušeností co nám (našim klientům) fungovalo již dříve. Dopředu netestujeme zejména proto, že nejdříve potřebujeme publikovat, aby tam začali chodit lidi a bylo na kom testovat a co vylepšovat (zvyšovat konverzní poměr, snižovat bounce rate, zvyšovat průměrnou částku objednávky …). Pak je to obvykle věc průběžná a placená samostatně na základě dosažených výsledků.

S Jakubem a Ondrejem si dovolím nesouhlasit. Cena webu není rozhodující, rozhodující je jestli klientovy můžete testováním a vylepšováním webu (např. A/B testováním) zlepšit účinnost webu a tedy peníze do této optimalizace vrátit (zvýšením obratu, počtu poptávek …). Pak bude ochoten zaplatit (nebo platit) a to dokonce mnohdy více než ho stál web.

<!–texy–>Nase web studio funguje horepopisanym, prvym sposobom. Klient (shop do cca 1000 - 1700€) pride, grafikovi donesie zoznam stranok, ktore sa mu pacia, ten na zaklade toho vypracuje navrh. Nerobi sa ani wireframe, pretoze v nasom studio idu projekty ako na pase. Iteruje iba grafik v ramci jednej iteracie, tak dlho, kym sa dizajn klientovi (jeho milenke/metke/konovi) nepaci.

Funkcne A/B testovanie sa zatial nerobilo, lebo to nikto nepozadoval. Ale nie je problem implementovat, len to zatial nikto nekcel a defaultne to neponukame.

<!–texy–>Pridam se k Jakubovi: u malych zakazek a malych klientu (a malych myslim nejen velikosti) se to asi v ramci rozpoctu neda resit.

U velkych (dlouhodobych) zakazek a klientu, kteri naslouchaji je to rekl bych samozrejmost.

Ten clanek se mi moc libil, podle mne trefil hrebik na hlavicku a v budoucich letech by to tak mohlo byt. Ale pisu zamerne mohlo, protoze u malych webu a malych klientu se to nezmeni.

<!–texy–>O jakých zakázkách se tu bavíme?
U webu za 30 000 Kč raději na nějaké iterace zapomeňte :-)

<!–texy–>Já myslím, že to zas tak žhavý nebude, ve většině případů se na takovéto testování nenajde motivace.

Pokud daná firma poskytuje kvalitní služby, tak zákazníky bude mít i s ne moc povedeným webem - ukázkovým příkladem je 24print.cz Web mají neskutečně zmatený a přesto je o jejich služby velký zájem - stačí se kouknout na ceny :)

<!–texy–>Všetky weby som robil nanovo, lebo pri nových to bol štandartný postup a tie už existujúce boli v hroznom stave (”Ktorý amatér to robil?”, tabuľkový layout, milión dotazov do DB a podobne), takže bolo lepšie začať na zelenej lúke. I keď svojím spôsobom to bola ďalšia iterácia, len príliš veľká.

Čo sa týka testovania viacerých variant, tak som sa k tomu nedostal. Problém je aj s tým, že na testovanie treba čas a klient chce web hneď a samozrejme čo najlacnejšie a s minimom vlastnej námahy (dodanie podkladov, …). Ale ak sem rátaš testovanie “sám na sebe”, tak to samozrejme robím podľa najlepšieho svedomia, aj keď nepatrím do cieľovej skupiny. Stále pritom bojujem s “takto by sa mi to ľahšie robilo”, pokiaľ ma netlačí čas, tak väčšinou úspešne.

Myslím problém všetkých webov je ten, že výsledok vznikne ako kompromis medzi klientom (tým čo/kedy/za koľko chce, a čo naozaj potrebuje) a webdesignerom (vedomosti, schopnosti, čas). Na návštevníka stránky sa pritom zabúda… Uvidíme, ako sa to do budúcna zmení.

<!–texy–>Nejsem si jistý, jestli by měl být grafik ten, co vytváří wireframe. Je to asi téma k diskusi, jelikož se často stává, že manažer, inf. architekt a grafik je jeden člověk.

My teď fungujeme tak, že na základě požadavků vymýšlíme, jak bude stránka koncipovaná (tvoříme wireframe) a to prodiskutováváme s klientem. Určují se také vizuální priority. Až je toto hotové, tak se grafik soustředí jen na svou práci a nemusí nic vymýšlet.

Jaký na to máte názor, nejdříve prodiskutovat s klientem wireframy? Pak se určitě nestane, že bude chtít klient něco přemísťovat, nebo tam dát něco jiného.