10 pravidel šťastného blogera
Další z mnoha upadajících spotů. Aneb jak přežít svou blogerskou kariéru.
1. Když není co napsat, tak nic nepište
Vzpomínám si na boom Filova blogu, kdy jsem psal klidně dva články denně – co z toho, že měly dohromady 3 řádky a pointa nikde – hlavně, že byly odpublikovány, a že si je někdo četl (v té době tuším okolo stovky lidí denně). Psát o ničem je sice taky možný začátek blogerské kariéry, ale dlohodobě je to neudržitelné.. čtenáři to nakonec prokouknou a odejdou.
2. Když není co napsat, tak nepište ani o sobě
Tedy v případě odborných blogů. Většinu vašich čtenářů nezajímá vaše neúspěšná autoškola, první láska, či patnácté kůzlátko pod stolem (tedy – pokud nepíšete odborný pornoblog). To, že o sobě napíšete většinou nestojí za to, že to o vás pak všichni vědí (nebo si aspoň myslí, že to vědí). Předejdete tak zbytečným očekáváním a případným potížím s nimi.
3. Pište co chcete
Když už píšete o webu, tak pište o webu a ne o vaření zeleniny. Ale když už se vám nechce kvůli zelenině zakládat nový blog, tak si to klidně blogněte mezi kritikou Safari po Windows (taky mi nejede) a blogerskou svatbou.
4. Pište kdy chcete
Jacob Nielsen kdysi napsal, že je dobré psát v pravidelných intervalech, na které si čtenáři zvyknou. Zaběhnout do nějaký předem vytyčených kolejí? A když náhodou prošvihnete úterý, tak psát zase až v sobotu? Přece se nenecháte ovládat vlastním blogem!
5. Pište jak chcete
Mnohdy jsem se na blogu setkal s naprostým nepochopením článku ze strany části čtenářů – buď si celý článek nepřečetli, nebo se na věc prostě dívají příliš jinak. Ano – spousta věcí by se dala napsat přímočaře, čistě a jasně bez ironických narážek a (upadajícího) smyslu pro humor. Ale proč? Nenechte se omezovat čtenáři a když chcete napsat kritický článek o webhostingu formou psychedelické pohádky, tak žlutě do toho.
6. Vyprdněte se na očekávání čtenářů
Toto tvrzení by se dalo generalizovat na: vyprdněte se na očekávání kohokoliv, kdykoliv a kdekoliv. Něčí očekávání nejsou váš problém. Když se budete sžírat po nocích tím, co by si asi přáli vaši čtenáři, tak si uženete tak maximálně žaludeční vředy.
7. Nesedí Vám komentující? Vypněte komentáře
Radek cenzuruje Vlastimila, Růžena maže komentáře Davidovi a David je raději úplně vypnul. Změnila se diskuse na flamewar, kterou nechcete? Tak ji smažte a vypněte komentáře. Přestalo vás bavit mazat denně stovku spamů? Vypněte komentáře. Vyjadřují se komentující k něčemu, co nechcete? Vypněte komentáře. Blog je váš a pro vás, nikoliv proto, aby plnil funkci místní žumpy.
Na druhou stranu – neurážejte své čtenáře články o tom, jak jsou strašní (třeba když nesouhlasí s vaším názorem), a že je raději všechny smažete.
8. Reklama a blogy? (sic!)..
Nestojí to za to. Jestliže máte spoustu naprosto nerelevantních návštěvníků každý den, tak se vyplatí umístit NAD každý článek 2 skyscrappery AdSense. Jestliže ne, tak to za ten dollar denně fakt nestojí – v našich podmínkách se pasivní příjem z většiny blogů udělat nedá.. jó, když blogujete anglicky, tak je to věc jiná. Prodej odkazů jsem zatím nezkoušel, až zkusím, tak dám vědět.
9. Blogování vás neuživí
Jsou dny, kdy se mi nechce pracovat ani učit, a tak bloguju. Ale dobře si uvědomuju, že blog mi žaludek nenaplní (pomineme-li opulentní blogerské párty), a tak je potřeba k němu přistupovat.
10. Když Filosof něco odpublikuje a nikdo na něj neodkáže, mělo to vůbec smysl?
Komentáře
Jo, svatá pravda. Ale co s tím, když nemám o čem psát dva měsíce? :)
[2] Tak si na blog dej clanek, u kteryho si v komentarich nechas od ctenaru doporucit o cem psat, treba to pomuze :D
[2] prosimtě – tvůj poslední článek o freelancerování byl uveřejněn teprve nedávno a diskuse slušná :-) – Filův tip pro psaní – když nemáš o čem psát, přečti si knihu a napiš o ní ;-) – asi na to napíšu nějaký článek.. (vidíš, takhle se shánějí tipy pro psaní!)
Hned jsi porušil 1 bod.
super článek, jen máš chybu v druhém bodě: zřejmě jsi chtěl napsat „patnáctileté“ kůzlátko pod stolem.
„si uženete tak maximálně žaludeční vředy“…
Neboj se toho. Vědci už dokázali , že žaludeční vředy způsobují bakterie. Stress na to nemá prý vliv :-)
Nechtěl bys napsat novou Ústavu pro EU ? :-)
Měla by být také stručná a jasná.
Ideální stav je obrácený. Nikoli řešit „Co dám na blog, když nemám o čem psát?“, ale „Kam to dám, když budu chtít něco napsat?“ – tedy udělat z blogu prostředek, nikoli cíl. Doporučují čtyři z pěti exbloggerů! ;)
[2] Jestli můžu… blog je k něčemu, pokud autora baví. Podle mého blog je věc, která slouží k zabavení/pobavení autora. Pokud to dokonce i někdo čte, je to bonus. Ale možná jsem jediný úchyl, který bleje blbosti na web jen pro svoje pobavení a je mu ukradené, jestli to někdo čte :D
Jinak se mi líbí hlavně body 3 až 7.
Jseš úchyl Carnero, jseš…
Chceš backlinkovat?:)
Každopádně fajn článek. Je škoda, že na většině blogů tohle nikdo nedodržuje. Není nic horšího, než post typu „Nic se neděje, takže sem napíšu aspoň 5 řádků naprostých zbytečností, jenom abych něco napsal…“
Mimochodem, myslíš, že blogy, na kterých člověk akorát detailně popisuje svůj život den po dni jsou k něčemu?:)