Skauting II

Znám více než jednoho staršího skauta, který má pocit, že musí Junáku (svému oddílu, středisku, kmeni) něco vracet, protože něco dostal.

Skauting, to jsou dvě základní věci – dobrá parta a dobrá příležitost. Jednak skupina lidí, přátel, kamarádů – jednak příležitost žít život dynamicky a smysluplně. — skaut.cz

Dostal příležitost žít smysluplně a v dobré partě, nikde se ovšem nedočtete, že stejnou příležitost musí skrze vás dostat i vaši následníci. I tak mají nekteří skauti touhu vracet, protože jinak bude něco špatně. Možná dokonce musí vracet, protože na ně spadlo vedení oddílu po předchozím vyhořelém vůdci a bez nich by oddíl skončil.

Skauting vytváří příležitosti. Příležitost není povinnost a jestliže nemáte z čeho dávat, tak nemusíte. Jestliže budete dávat na základě citového vydírání a pocitu, že musíte, tak na to dojedete. Nikdo nemusí dávat, ani skauti. Nové body skautského zákona pro rovery by mohly znít:

11. Skaut umí říkat NE.
12. Skaut je schopen objektivní sebereflexe.

Bez těchto bodů bude vždy dostatek vyhořelých vůdců, organizátorů a aktivků, kteří si toho nabrali moc, a pak to nezvládli. Skaut je odpovědný a pro začátek by měl být odpovědný k sobě.

Nejsem povinnen vést akci, dokud se za ni nezaručím. Nejsem povinnen převzít oddíl – osobně raději nechám padnout oddíl a nenechám tak vyhořet mladého vůdce, než abych nechal vůdce vyhořet a oddíl by stejně skončil.

Ale ve chvíli, kdy jsem odpovědnost za akci/oddíl přijal, tak už se povinností stává. Stejně tak mám nejednu zkušenost s organizátory, kteří vzali příliš mnoho odpovědnosti, následně odpadli v půlce díla a akce pak zachraňoval někdo jiný.

Nemyslím si, že za tyto jevy může skauting – je to v lidech. Otázka spíše zní – co může Junák udělat pro to, aby aktivní lidé neplápolali a organizátoři neodpadávali? A je nějaké akce tímto směrem v současné době schopen?