<texy>Ač to asi nebylo tvým záměrem, tak s větou “Když se nechce uplatnit u oddílu/kmene/kurzu, tak musí z kola ven.” naprosto souhlasím. Samozřejmě nejsem obeznámen s přesnou situací Skautu, ale tuším, že bude dost analogická k té u nás v Pionýru. U oné citované věty je rozhodující věcí to, co si představíš pod pojmem kolo. Já pod ním spatřuji úyké aktivní vedení oddílu. Na skupině máme takový zvyk, že vedoucí, který už nemá čas vést schůzky atd. odchází takzvaně “do prostoru”. Už nevím, jak ten pojem vznikl, ale funguje to tak, že vedoucí v prostoru normálně nejezdí na akce s dětmi, pouze když se zvlášť domluví s organizátorem, stardně jsou zvaní jen na akce pro vedení jako silvestr. Je to obranný mechanismus, aby se do aktivního vedení nepletli lidé, kteří nemají čas to dělat a nezvládali by to a zároveň abychom se nemuseli rozcházet s kamarády. Bohužel to není obrana stoprocentní. Včera jsme seděli čtyři hodiny v klubovně a shodli jsme se, že se nad sebou musíme všichni pořádně zamyslet, protože do toho nidko nejdemem vážně s nadšením. Není to vyhoření, o tom že by někdo měl vzít všechno na sebe a zničit se, nemáme prostě dost nadšení pro dílčí úkoly. Sice se vždycky nějak udělají, ale bez šťávy. Takže takhle vypadají problémy u nás :-)

<texy>Ono to v tom tvem clanku trochu zazniva, mne proste cely skauting prijde zasmradly tou nucenou organizovanosti. Nedivim se, ze spouste lidi taky to nesedi, pripomina to takovou tu umelou polarizaci cirkvi: S nami - spasa, bez nas - zatraceni..

<texy>Bohužel máš převážně pravdu. U nás v oddíle to už pár let také všichni cítíme. Zatím se přece jen snažím vedoucím vycházat vstříc a zapojovat se do organizace, ale jak dlouho to ještě půjde, to nevím.

BTW: Foglarovku jsem nečetl ani jednu :)

<texy>Jako bys mi z duše mluvil, zvlášť druhé tři odstavce, akorát to neumím tak pěkně formulovat :-)

Aspoň mám konečně kam odkazovat lidi, kterým to nejsem vlastníma slovnama schopný vysvětlit.

<texy>Muhehe - Dingo, já už vyhořel před dvěma lety, teď už jsem spíše nabral nové síly, zcela odstřižen od působení Junáka a tento článek jsem chtěl napsat už dlouho. Možná něco připíšu i na RoverNet. :-)

Btw. ten pocit je přesně to, čemu se chci velmi důrazně vyhnout. Nejde o odpovědnost - nevadí mi, když něco visí jen na mně. Ale pokud něco dělám jen proto, aby to bylo, tak na to dříve nebo později vyhořím.. :-(

<texy>Koukám, ze burn-out se na Fila už navalil. Škoda. Občas to vidím podobně, ale mám takový ten blbý pocit odpovědnosti - když to nebudu dělat já, tak to klekne (a u nás by to asi fakt kleklo). A snad jenom tento pocit mi toto snažení se bude umožňovat provádět i nadále. Skauting je také o nadšení a z odstupem času lidé poznávají, že ne všechno lze z nadšení vypěstovat.
Popřejme si hodně zdaru do dalších let. Tedy snad.

<texy>Taky jsem měl podobný pocit že skautem je člověk celý život, a foglarovky jsem četl snad všechny. Nakonec nám zrušili oddíl. Od doby co Bublina umřel ve Stínadlech to stejně nebylo ono :-(

Ale co takové Jamboree (snad to píšu dobře) trocha toho popíku skauty možná zachrání, stejně jako hrdost na český vynález známý ve světě jako podsada ;-) či podsadas, já už ti nevím.

<texy>Taky jsem (byl) skaut. Podle mě vůbec nezáleží na nějakých náčelnictvech a Valných sněmech. Záleží na místních střediscích a na jejich činovnících.

Třeba u nás v okresním městě jsme měli jednu silnou generaci, kdy jsme dokonce místo oddílových schůzek museli dělat družinové. A teď po nás neštěkne ani pes. Roveři dlouho navrhovali různé změny, ale vedení se tím vždycky odmítlo zabývat. Dneska je skauting u nás v absolutním rozvalu.

Přitom jenom o 10 km je město (o dost menší), kde mají perfektní středisko, které má stále obrovský počet členů. Ti lidé tam to dělají s velkou chutí.

Nevěřím tomu, že rozdíl je v tom, že u nás v okresním městě má mládež co dělat, a v menším nemá, a proto tam chodí do skauta. To podle mě není pravda.

<texy>Dovoluji si nesouhlasit s větou „Když se nechce uplatnit u oddílu/kmene/kurzu, tak musí z kola ven.“ V Junáku existuje docela dost jednotlivců bez aktivního zapojení. Navíc nevím, kdo by Tě měl nutit z kola ven. Já osobně jsem téměř nefungující a nikdo mě nevyhazuje.

<texy>Mirek Dušín nepije, nedroguje, nedělá nic špatného. Na skautských táborech všechno probíhá v největším pořádku, všichni se mají dobře a tak dále.

V tomhle domnění jsem se ke skautům dal. Jenomže, co bylo pravda před devadesáti lety, to v dnešní době neobstojí. Více jak 3/4 oddílu chodilo do hospody, více jak 1/2 kouřila. A to mě fakt nebavilo. Až budete vzpomínat na někoho, kdo zdrhnul ze skautského tábora, vzpomeňte si na mě :-) A že mě po odchycení (skočil jsem do příkopu, když se vedoucí hnal v autě okolo…) vyhodili? Dobře mi tak ;-)

Jak z toho ven? Najít jiného autora něž Foglara. Někoho, kdo by dokázal popsat dnešní skauty - a ne skauty kdysi dávno.