<!–texy–>uz dlhe roky som skor priaznivec toho, ak layout webu co najviac mysli na co najsirsi rozsah pouzitelnych klientov (prehliadacova/zariadeni/navstevnikov). V zmysle zasady: nech radsej vyvojar (v akejkolvek oblasti) venuje 10000 minut k praci naviac ako keby mal pouzivatel jeho prace venovat jej pouzitiu minutu naviac ako je nevyhnutne (minutu nevenovanu ucelu ale roznym podruznym neprijemnostiam).

Takze preto sa NEDA nikdy urcit, co je najlepsie - taky hentaky layout. Viem len velmi zhruba urcit, ze pre istu velku cast projektov je fixny layout zle riesenie. S urcitostou viem aj to, ze pre istu presne definovanu cielovu skupinu je hlupe venovat sa alternativam, ktore nastanu v skutocne extremnych podmienkach.

Rovnako som sa za niekolko rokov naucil, ze prihliadat na aktualny stav statistik typu “teraz frcia 17″ monitory a rozlisenie 1024×768px” je najhlupejsia cesta ako definovat vychodzie parametre pre svoj projekt. V istom mensom percente si to mozem vsak dovolit ak mam dopredu jasny plan “o rok sa znovu redizajnuje a mam to uz aj zaplatene”.

Kym pred par rokmi sa zdalo, ze svet webu sa skonsolidoval a standardizoval takmer do unifikovaneho stavu - vsetci maju pocitac, vsetci maju horedole podobny monitor (takmer rovnaky pomer stran, takmer unisono rozlisenia - holt LCD…), takmer rovnako spravajuce sa prehliadace, takmer identicke vstupne zariadenia (mys v pravej ruke). Dnes sa ukazuje, ze sa v poslednych par rokoch toto vsetko rozislo ako smrad.

Mame tu odrazu tisice pouzivatelov, ktori uz nemaju JEDINE okno do webu. Maju pocitac doma, v praci. Maju mobil, maju maly notebook. Lenze okrem tychto technicky odlisnych zariadeni mozu v klude mate pre kazdy z nich ine naroky na obsah, ktory chcu z nich dostat. Dokonca aj pre sucasne otvorene rovnake URL by chceli mat na kazdom takom zariadeni “trochu” inak zobrazene data, dokonca mozno aj trochu inak prioritizovane - typicky, pridem domov a v tych istych “novinach” ma viac zaujimaju trochu ine temy ako na tom istom webe v praci.

Takze aky layout zo vsetkych menovanych?

Nech to preboha neurci prstom grafik, koder ci nebodaj databazovy specialista.

<!–texy–>ten “contentport” je nejaka barlicka, tiez si myslim, ze si len nevedel spomenut na “viewport”, co je zrejme presne to, na co myslel. Nejake mechanizmy na jeho “zmeranie” do statistik existuju (bohvie ako sa pouzivaju kedze sa to neda urobit univerzalne pre akykolvek prehliadac).

<!–texy–>Zajímavý článek, jako vždy. Minimálně jsem se ujistil, že neschopnost udělat pěkný roztahovací layout nepramení jenom z mé nešikovnosti :)

At konverzovat - nečít komentáře, tak jsem to chápal jako narážku na internetové diskuse a chaty (*od slova chat z anglického originálu, nikoli malé stavení v podhůří).

<!–texy–>a) pro vnitřek prohlížeče se afaik ujal termín viewport a není pravda, že není v žádné statistice (teoreticky by neměl být problém přesvědčit třeba Google Analytics pomocí pár řádků javascriptu)
b) při této příležitosti bych doporučil nástroj z google labs http://browsersize.googlelabs.com/ (jen nefunguje pro centralizované weby, ale chytrý člověk si poradí)
c) máš už docela zastaralý wordpress

<!–texy–>[4] Aha, muhehehe :)

<!–texy–>[2] proto je za tím ten šílený smích ;-)

<!–texy–>souhlas s [1] a i v článku je to napsané, dnes nemá význam, pomineme-li nějaké hodně specifické případy, dělat jiný než fixní / hybridní layout. Těším se na další díl.

<!–texy–>Ad Konverzoval. Není náhodou konverzace něco jiného než konverze? Pro to druhé máme sloveso konvertovat :)

<!–texy–>Ve skutečnosti není volba až tak složitá. 800×600 používá maximálně 5% uživatelů ve státní správě. Jinak průměrně 2% uživatelů (mluvím o ČR). Dělat fluidní layout pak postrádá smysl, protože při větší šířce (např.: 1200 px) naráží na nečitelnost textu - dlouých řádků. Řešením by mohl být adaptabilní layout, který zvětší mj. i velikost písma a tudíž i čitelnost. Existují tu ale vyjímky, které mají JS vypnutý. Dělat několik CSS si myslím, že je pro údržbu webu taky docela zatáčka. Elastický layout jste popsal a vystihl správně větou “nedává žádné výhody”. Roztahovací layout je pro naprostou většinu webů nepoužitelný, bavíme se o využití jen pro specifické projekty.

Co nám zbylo? Hybridní layout, který je opět užitečný pro nějaké specifické projekty a nebo dnešní standard, kteří mají uživatelé i designéři nejraději a o kterém se dočteme zřejmě v příštím díle.

Ono obecně je nejdůležitější, jak je poskládáno “to jisté” uvnitř layoutu.