<!–texy–>Myslím že tu nikto netuší, čo a kto píše (vrátane seba samého) :).

Ja som teraz dokončil redesign vlastného portfólia. Technicky: jeden deň som robil 80 % práce (kódovanie samotné). Dva dni som dorábal zvyšných 20% (favicon, title atribút na odkazoch, vylepšovanie CSS a jeho skracovanie). Tých 20 % si nikto nikdy nevšimne. Ale je možné že vďaka nim sa bude viac páčiť (možný je aj opak). V každom prípade, zabil som dva dni „zbytočne“, iba pre vlastnú spokojnosť :).

Netuším či to súvisí s pôvodnou témou článku.

<!–texy–>Jojo - a bude hůř. Kdyby ses chtěl ale uklidnit s vědomím, že to není zase *tak* hrozné. Frédéric Beigbeger na to říká:

1. Dobrý kreativec nikdy neadresuje svoji práci spotřebitelům, ale spíše kreativním ředitelům dvacítky největších reklamních agentur, kteří by mu mohli dát nový job

2. První idea je vždy ta nejlepší, ale pro její prezentaci vždy požaduj třítýdenní lhůtu

3. Do každého storyboardu přidej palmy, takže budeš spot moci natáčet v Miami nebo Kapském Městě

4. Na meeting přicházej vždy poslední. Kreativec, který se dostaví včas, není důvěryhodný

5. Pokud jsi si na meeting nic nepřipravil, mluv jako poslední a opakuj to, co řekli ti před tebou, tak, aby to bylo připsáno k tvému dobru

6. Rozdíl mezi seniorskou a juniorskou pozicí je v tom, že senior víc vydělává a míň pracuje

7. Pěstuj absentérství. I na sebemenší kritiku v tomto směru odpovídej: „Kreativec nemá pracovní dobu, má pouze myšlenky”

8. Nikdy po nikom nepožaduj názor na svoji kampaň. Pokud to uděláš, je tu vždy riziko, že ti ho řeknou

9. Čím jsi významnější, tím méně skutečně pracuješ

10. Pokud ti kolegové kreativci ukáží svoji dobrou práci, absolutně nikdy jim nedej najevo, že ji obdivuješ. Pokud je příšerná, samozřejmě ji pochval

…Poslouchej, Marku… Víš přece, že VŠICHNI kreativci se časem zcvoknou: náš džob je strašně frustrující, všichni se vrháme do jámy lvové, je to čím dál horší. Největším klientem agentury je popelnice. Co se pro ni naplahočíme! Podívej se na ty odevzdané hlavy harcovníků reklamy, ty oči bez naděje. Po určitém počtu odmítnutých projektů je člověk totálně rozčarovaný, a i když se tváří, jako že na to kašle, žere ho to. Nestačí, že jsme všichni zkrachovalí umělci, navíc nás nutí polykat naši ješitnost a plnit si šuplíky vyhozenými maketami. Ty mi řekneš: “je to lepší, než makat někde v továrně” - ale dělník ví, že vyrábí něco konkrétního, zatímco “kreativec” na sebe musí vzít nabubřený titul, směšné jméno, které je mu jen k tomu, aby dělal důležitého a sháněl kunčafty. Ostatně všichni, co v tom oboru makaj, jsou alkoholici, propadají depresím nebo do sebe cpou drogy. Odpoledne se potácejí, hulákají, celé hodiny hrají videohry, kouří jointy, každý má svou metodu, jak se z toho dostat. Dokonce jsem právě před chvílí jednoho viděl, jak si hraje na artistu na nosníku, pod sebou asi patnáctimetrovou hloubku. Pokud jde o mně, já toho mám plný brejle, cvakají mi zuby, po obličeji mi běhají tiky a potí se mi tváře. A co ty, jak to cítíš ty?

<!–texy–>Na základě tvého komentáře tipuji, že naopak netušíš, o čem píšu :-) - nebo to netuším já…

<!–texy–>Vím přesně o čem píšeš. Nejhorší jsou grafici, co dělají návrhy webů a nemají potuchy o tom, jak se web vytváří - kóduje.

<!–texy–>1) Vytvořit web a doladit do detailů
2) Vyfotit obrazovku
3) A pak už se jen modlit aby do toho začal někdo vstupovat co nejpozději - aby dílo zůstalo v ideálním stavu co nejdéle :-)

Co se plakátů týče - někteří “grafici” si dodnes bohužel myslí, že udělat návrh plakátu a udělat webdesign jsou prakticky stejné věci. No fuj..

<!–texy–>Krutá pravda, taky podobné věci řeším tímhle stylem…