Cena, rychlost a kvalita
Krátká úvaha na téma – udělám vám web 2× tak dráž než normálně, ale bude to rychle.
Stará známá poučka pro freelancery. Chcete web? Tak si vyberte dvě z následujících vlastností, které bude výsledek splňovat. Může být buď levně a rychle, ale pak ho řešitel odflákne (takové weby se nevyplatí vůbec dělat). Poté může být levně a kvalitně, ale bude pomalu (ani takové weby se nevyplatí dělat, pokud nejsou „pro kamarády“). Takže zbývá rychle a kvalitně, ale zaplatíte více než normálně, či ve standardních termínech a kvalitně a zaplatíte standard.
Druhá strana mince rychlosti – tj. platby za předběhnutí fronty. Když chce zákazník web a vy máte spoustu práce, tak můžete zákazníkovi naúčtovat dodatečné příplatky za další klienty, kterým budete muset lhát (případně za ruinování svých vztahů s bližními či sebe sama).
V krátkodobém horizontu (odhadem řádově let) super strategie – dostanete hodně peněz (za předběhnutí fronty mohou být platby 1,5× až 3× více než standard), ale pravděpodobně neuspokojíte své zákazníky, kteří čekají, že dodržíte jejich termín.
A tak svůj web zadají příště někomu jinému. Možná ne hned příští zakázku, ale věčně se na umírající příbuzné vymlouvat nedá. Pro freelancerování nejsou potřeba nějaké super skvělé schopnosti, ale nedůvěryhodnému freelancerovi prostě jeho ex-zákazníci už práci nedají. A dle mých dosavadních zkušeností se dá 80% peněz získat z webů několika bonitních, ale stálých zákazníků.. a naopak skvěle vypadající jednorázovky dopadají špatně.
Komentáře
A co takhle postavit celý obchodní model čistě na realizaci rychlovek? Tzn. místo standardních služeb které jsou kvalitní, za běžnou cenu a v běžném termínu dělat věci které jsou kvalitní a realizované velmi rychle, ale také velmi draze? To by myslím fungovat mohlo.
Ale ono také jde o to, jak k tomu člověk přistupuje – jestli chce vydělat spoustu peněz, nebo mu stačí méně peněz a více pohody a času na jiné aktivity. Já sám rychlovky nedělám – ten stres a spěch mi za ty peníze nestojí.
[2] tento přístup mě taky napadl a pravděpodobně by mohl fungovat.. pro workoholika bez větších sociálních vazeb a odpovědnosti (např. za rodinu). Neb je na trhu tolik projektů, které v pohodě pokryjí trojnásobné náklady na grafiku a navíc sáhnou po freelancerovi?
Dle mého názoru jich zas tak moc nebude.. ano – spousta zákazníků má POCIT, že jejich web je potřeba spustit už zítra, ale většinou na to nejsou připraveni. V případě webdeveloperů tento postup zase ukazuje na nekompetentní vedení projektu.. navíc když se posesouvá časový harmonogram u grafické stránky, tak je často posesouvaná i programátorská, popř. analytická a design přes víkend to nezachrání..
[2] + [3] Na to bych nesázel — člověk totiž nemá jistotu, že ho skutečně nějaký design napadne.
Souhlas s Filem — cesta k relativnímu úspěchu i klidu je stálá klientela. Tam totiž člověk ušetří na komunikaci, která zbaští (subjektivně) až půlku času. Klient ví, co chce a co od vás dostane, a ozve se až tehdy, když něco skutečně potřebuje (nezalarmuje vás se stádiu uvažování o realizaci, kdy si podle něj upravíte harmonogram a pak dva měsíce čekáte na podklady).
[5] ano, proto to není cesta pro mě.. letos jsem měl pár takových nárazových webíků, co musely býti HNED a stojím si asi za polovinou… :-(
[2] Souhlasím, ti co mají pocit že to potřebují hned obvykle pak nejvíce zdržují. Zakázka typu “Potřebuji to nejpozději za týden/čtrnáct dní/měsíc” většinou znamená půlroční průtahy, protože zákazník si myslel, že web se kupuje stejně snadno jako zelenina v supermarketu a nemá připravené žádné podklady.
[5] Pro grafika by to asi tak výhodné nebylo, lepší by bylo kdyby tak fungoval programátor nebo kodér. Ten na rozdíl od grafika nápad nepotřebuje, stačí mu objektivní znalosti a schopnosti nezávislé na konkrétní zakázce. Nápad by totiž určitě, zcela v souladu s Murphyho zákony, přišel druhý den po odevzdání návrhu:)
[5], [7] Upravovat časový harmonogram má myslím smysl až po podpisu smlouvy. V tu dobu už by měl mít klient správně nastavená očekávání, k nimž patří i dodání podkladů a celkový timing spolupráce. Optimální je toto rovnou ošetřit i ve smlouvě – nedodá podklady dle harmonogramu → posunuje se na konec pracovní fronty.
Samozřejmě to stojí nějaký čas navíc, ale zkušenost říká jednoznačně, že se to vyplatí (a účinnost vynaloženého času stoupá se složitostí projektu a počtem účastnících se osob na straně dodavatele i klienta).
Špatně pojato.
V ekonomii platí od nepaměti, že není možné mít současně vysokou kavlitu, vysokou cenu a krátký termín. Jsou to totiž protichůdné požadyvky.
A vyvozovat, že jedena varianta je špatná, je jen nepochopení podstaty vývoje.
Je vždy na zvážení, kterou veličinu nebudu brát jako podstatnou.
[9] chmm.. nejsem ekonom, ale jsem rád že i ekonomie narazila na totéž co já :-)
[9] Ty ekonomče, nebuď chytrý jak šos :-)
Naprosto přesné a výstižné. Nejhorší je se pak po čase k jednorázovkám vracet.