Trocha filosofování o přístupnosti
Přístupnost patří mezi základní kameny tvorby moderního webu a každý grafik a kodér by měl mít její základy v malíčku. Je to pořád jen o penězích?
1. Proč tu máme přístupnost?
Mnoho z nás si určitě pamatuje dobu, kdy IE vládnul webu železnou rukou, probíhala válka prohlížečů a webové standardy byly v plenkách. Tehdy si několik šikovných lidí uvědomilo, že poznámka v patičce optimalizováno pro IE 4.0, 800×600 je pouze konstatováním neschopnosti webmastera a začala se rodit přístupnost a její pravidla.
Do hry se začalo vkládat i vzrůstající procento lidí, kteří používali denně internet, boom eshopů a první krůčky optimalizace pro vyhledávače. Proč je tu tedy přístupnost? Protože web má přinést majiteli maximální zisk a nepřístupnost webů může zabránit právě této maximalizaci.
Proto už si žádný rozumný webtvůrce nedovolí opomenout svatou trojici (ehm – teď už spíše pětici – IE 6, IE 7, Firefox, Opera, Safari) – minimální čas investovaný navíc a desítky procent uživatelů mohou klidně browsovat a nakupovat – huráá.
2. Peníze a etika
Peníze budiž jasným motivátorem pro dobře nakódovaný a informačně přítulně postavený web. Do hry se samozřejmě vkládají i vyhledávače – bez dobrého umístění ve vyhledávačích na některá klíčová slova by mnoho webů nemělo šanci přežít – a vyhledávač je docela slušně postižený uživatel.
David Špinar na posledním školení přístupnosti prohodil něco ve smyslu, že ve Velké Británii je dle statistik tolik a tolik postižených uživatelů a utratí na webu tolik a tolik peněz. Super – ale jak je to v České Republice? A hlavně – koho do těchto postižených započítáme?
Firefoxáři, Operáři, Linuxáři či BSDčkáři jsou pase – už prostě nejsou postižení (ano, jsou místy znevýhodnění, něco se jim na stránce rozhodí, ale v 99% případů nakoupí – a to je to podstatné). Neb jak už jsem napsal v úvodu – bez optimalizace pro alternativní prohlížeče dnes není žádný pořádný web vypuštěn do světa.
Dostáváme se tedy na tenký led – led skutečně postižených uživatelů – lidí bez končetin, orgánů, s různými poškozeními, epilepsiemi, superstarým HW a SW, či skutečně alternativními kousky šrotu. Když se zeptáte kolik z nich si bude u mě v obchodě nakupovat? či kolik toho u mě utratí?, tak pravděpodobně spláčete nad výdělkem.
Neviděl jsem žádnou globální českou statistiku – a možná ani žádná neexistuje – ale těch lidí bude relativně málo a ještě méně bude v nakupování-vhodném stavu (samozřejmě záleží i na segmentu – např. weby zaměřené na důchodce začínají v posledních letech nabývat na síle s rostoucí internetovou gramotností starší populace – a s nezvětšitelným písmem určitě daleko nedojdou).
Jenže pak je tu etika. Výše napsané otázky si není třeba pokládat jestliže se zeptáte – kolik času musím investovat do toho, abych těmto lidem pomohl v lepším pohybu a orientaci na mém webu?, protože jen málo z nich potřebuje hloubkovou a vyčerpávající péči navíc, jestliže web od začátku stavíte s ohledem na vyhledávače (a semtam nějaké to pravidlo přístupnosti). Např. přeskakovací odkazy a zvýraznění odkazů pro uživatele s klávesnicí jsou časově směšné – jen si na ně na konci projektu vzpomenout…
Komentáře
I trochu obracene. Dle pravidel pristupnosti by se na strance nemelo samo nic spoustet. Prikladem budiz velka reklama pres pul webu na vetsich projektech, pres kterou nelze ani nikam kliknout. Pristupnost je v loji. Jenze za reklamu jsou takove penize, ze nejde ji tam nedat a je nad slunce jasne, ze prinese XXX nasobne mnohem vice penez nez ´potencialni zakaznici – uzivatele, kteri jinak odejdou nasrani nebo neschopni stranku v tu chvili pouzivat.
Vse je o penezich, i mira vyhoveni pristupnosti a jejim pravidlum.
K cemu by byl pristupny krachujici web, ze ano…
Naprosto souhlasím s problematizováním celého „fenoménu“ přístupnosti. Jinak citace Davida Špinara je pozoruhodná, zejména s ohledem na to, že on na tomto nesmyslu své podnikání postavil a na to konto tahá peníze z velkých korporací (to mu budiž řečeno ke cti) tak i státních organizací (zde už to je problematičtější). Každopádně z podnikatelského hlediska je metoda „vygenerované poptávky“ celkem legitimní, a pokud se najde dost blbců, kteří jsou ochotni za to zaplatit, bude to i fungovat.
Jako poněkud opomíjený (či komerčně ‚nevytěžený‘, byť jsem
Davida Špinara nikdy přednášet neslyšel) mi připadá fakt, že ona
‚přístuptika‘ (přístupnost a sémantika :] ) přeci jenom nejsou (nebo
tedy: nemusí být) jenom úlitbami nějakým abstraktním minoritám slepých,
bezrukých (a) robotů, které jsou k vidění patrně pouze v ústavech
s pečovatelskou službou a v síťových lozích, ale že je tu
i nezanedbatelná na síti působící skupina ze zdravotního hlediska
‚normálních‘ individuí, která – třeba i nevědomky –
využívají a zohledňují ony ‚přístupnostní‘ prvky.
Já třeba, ač mi zrak slouží a žádnou končetinu nepostrádám, vítám
každý hloupý accesskey, který mi ušetří klik, každý „skok na obsah /
navigaci“, každý alternativní styl s inverzním schématem či větším
fontem, pokud mi usnadní noční mžourání (…); o dobře navržené
struktuře a přehledné navigaci která se obejde bez zběsilého
‚myšování‘ ani nemluvě. Netvrdím, že takových jsou nějaké obrovské
masy, ale ruku na srdce, kolik z těch, kdo čtou tento blog, při návštěvě
nějakého nového webu jenom tak zkusmo nevypne styly, nezkusí si
‚zatabovat‘ (… podívat na kód, vypnout javascript, obrázky; podle
stádia profesionální deformace)? A přitom právě takto ‚iracionálně‘
dosažená zjištění mohou mít na naše rozhodování dost zásadní vliv.
(Ale to už je zase trochu jiná kapitola)
To jest, nemusí to být pouze úlitba na konto postižených a konto „pana přístupnostního designéra“, ale může (měl by) to být i bonus pro ‚ty ostatní‘ (kterým se bude chtít jej využít).
(Eh, nic novýho, ale to „filosofování“ v nadpisu mě vždycky nějak vyhecuje nebo co.)
Upřímně, celý článek nemá hlavu ani patu. :o)
PŘÍSTUPNOST není placená služba navíc. Je to znalost, která by měla patřit do asenálu každého webdesignera a pokud ty znalosti nemá. Proč by za to měl platit proboha klient? Navíc, proč by měl být přístupný web dražší?
Dodržování základních pravidel přístupnosti např. title u obrázků, popisky formulářových polí, linearita tabulek, nezávislost na Flashy apod. by mělo být samozřejmostí. Navíc to ocení i běžní uživatelé internetu.
Otázkou není, kolik postižených na netu nakupuje. Co, když si ve tvém nepřístupném e-shopu bude chtít takový uživatel něco koupit. Bude muset zavolat a to pro tebe bude ztrátovější činnost. (peníze za telefon a čas poradit).
Hmm.. ladíš pro IE5? A pokud ano, zaplatí ti někdo čas, který tím trávíš? :-)
Přístupnost je, jak jsem napsal kdysi dávno základ, na kterém je celý kód webu stavěn a rozhodně ji nechápu jako něco navíc. Zbytek je myslím uveden v článku :-)
Když jsme u té ztrátovosti – je ztrátovější (dle tvého příkladu) 2× ročně vyřídit telefon, nebo si nechat překódovat web, který je s největší pravděpodobností nepřipraven na velmi postižené uživatele (viz. 3/76..)?
Já jsem reagoval spíše na postižené uživatele používající čtečky. Tam dodržování základních pravidel by mělo být samozřejmostí.
Co se týče optimalizace pravěkých prohlížečů (MSIE 5…), tak tam s tebou samozřejmě souhlasím – měla by to být placená služba navíc. Ty jsi ve článku poukazoval spíše na to, takže se omlouvám a beru svůj komentář částečně zpět. :o)
Ladím pro IE 5, když je to potřeba. Například na můj webík chodilo ze 150 lidí cca 10 až 15 lidí děnně z IE 5 a 5,5.
Njn. A ke čtečkařům (tj. velmi postiženým) v článku uvádím, že když se web dobře napíše, tak je těch pár úprav časově zanedbatelných a je tedy bez problému je udělat. Nic o placení navíc.
no budiž vám ke cti že optimalizujete pro msie5 :) to my amatéři nezvládáme… ono se to pak začne sypat jinde :D
Presne, jakmile clovek optimalizuje pro jednu stranu, tak se mu to zacne borit z te druhe :(
o době „temna“ je pěkný článek na blogu http.jirasek.bloguje.cz/577357-filosofska-historie.php nebo http.jirasek.bloguje.cz/577342-proti-vsem.php