– — − –

Aneb spojovník (-), pomlčka (–), minus (−) a em-pomlčka (—). Na webu se většinou tyto čtyři druhy vodorovných čárek vůbec nerozlišují. Jejich rozdílnosti vysvětluje např. článek na Intervalu Webdesignerovy poznámky z typografie.

Největším webovým typoprohřeškem je nejspíše používání spojovníku místo pomlčky. Pomlčka se vám totiž na monitor normálně nevypíše, a tak se všude píšou spojovníky. Pro pomlčkochtivé existuje entita –.

Fonty

Existuje velké množství pojmů, které by se daly použít při rozškatulkovávání jednotlivých fontů (např. dotažnice, střední výška písma, akcentová linie, tah dřík, serif, duktus, účaří). Není však účelem tohoto článku popisovat a rozebírat jednotlivé pojmy (možná, až se budu učit do Základů vizuální komunikace). K rozdělení fontů nám dnes bude stačit jedna jediná charakteristika – serif.

Fonty dělíme na serifové a bezserifové (čti s patkama a bez nich). Není dobré používat na jedné stránce velké množství různých fontů – nejlepší je zvolit právě jeden a toho se držet jak klíště. Nadpisy či menu v některých případech snesou svůj vlastní font.

Volba fontu

Na webu jsme z hlediska výběru fontu poměrně hodně omezeni. To, že má uživatel nainstalovaný námi používaný font v podstatě nelze 100% zaručit. Proto se používají v deklaracích fontů tzv. rodiny písem (každý má na počítači alespoň jedno písmo z každé rodiny).

Pro výběr vhodného fontu je k dispozici na webu La Trine tzv. fontotéka. Vhodné deklarace jednotlivých majoritních českých fontů najdete na pixy.cz.

Bezpatková x patková písma

Není dokázáno, že by se bezpatková písma četla lépe než patková. Záleží na vkusu každého webtvůrce, jaký font pro svůj nový web zvolí (bezpatkové fonty vypadají moderně, patkové zase více archaicky). Důležité je, aby byl výsledný text dobře čitelný (což ovlivňuje např. řádkový proklad, střední výška písma a základní zvolená velikost písma).

Předcházející díly seriálu

Typografické minimum II – mezery, závorky, uvozovky
Typografické minimum I – zarovnání textu, odstavce, nadpisy