Poslední dobou se stále častěji setkávám s odfláknutou prací na celostátní úrovni v Junáku. Jde především o to, že skauti se na celostátních projektech učí, jak řešit daný problém metodou pokus a omyl.

Plusy

Na jedné straně je dobře, že existuje organizace, která dá mladým lidem možnost si vyzkoušet vše od projektového řízení až po psaní propagačních textů. Když si to člověk párkrát zkusí nanečisto na skautské akci, tak to pak jde v profesním životě určitě mnohem lépe (což mám moc hezky odzkoušené na webovém poli).

Minusy

Na druhou stranu vzniká množství dost nepodařených pokusů, které se musí složitě napravovat a navíc nevytváří Junáku dobré jméno. Jako bonus pak tyto pokusy přetěžují ty schopnější a zkušenější skauty, kteří danou akci zachraňují.

I když po bitvě je každý generál – já měl nepodařených projektů taky víc než dost. Jako nejlepší příklad uvedu databázi Zlatého fondu roverských programů, která je jednoduše nepoužitelná.

Závěr

Tento článeček nemá odradit nováčky od podílení se na celostátních akcích. Jen si raději dopředu spočítejte, kolik práce vás bude taková akce stát a jděte do ní na svých sto procent. Výmluvy typu jsme skauti, nejsme profíci, popř. dělám to zadarmo, tak po mě nic nechtějte jsou jedny z nejhorších.

A myšlenka na závěr. Nejlepší je všechno si dříve vyzkoušet na akcích menšího významu, než se vrhnete do celostátních či dokonce mezinárodních projektů.