Skauting
Všechno to pravděpodobně začíná u Foglara – kdo z nás nečetl v útlém věku Hochy od Bobří řeky?
Jestliže jste skauti, tak jste je pravděpodobně četli. Hoši od Bobří řeky zaujali nejednu generaci a nejedna generace díky nim a Rychlým šípům začala skautovat. Leč aktuální generace dvanáctiletých nečte – čtení knih je pro ni reliktem minulosti a asi už se nikdy na výsluní nevrátí. Spousta mých spolužáků na vysoké nevezme do ruky knihu, co je rok dlouhý, takže předpokládám, že mladší na tom budou ještě hůř.
Foglarovy knihy jsou krásně jednoduché – jsi s námi, jsi dobrý. Chceš zůstat jen hochem z ulice, který nedělá nic, nebo se přidáš k nám a budeš fakt dobrej? Za Foglara to možná tak fungovalo a skauti byli jediní „nešedí“. Ale dnes?
Díky foglarovu vlivu a absenci neskautského prostředí jsem nechápal, co všichni ostatní dělají ve volném čase a díval se na ně tak trochu z patra. Z tohoto pocitu jsem se vzpamatovával dobrých pět let. S aktuálním odstupem dost dobře nechápu, jak může Junák přežít.
Oddíly jsou plně závislé na svých vedoucích, vedoucí je buď schopný, vychová si nástupce a zavčasu odejde, nebo vyhoří. Každý skaut, který je aspoň trochu schopný je zapojen do činnosti. Když se nechce uplatnit u oddílu/kmene/kurzu, tak musí z kola ven. Kdo odejde, je buď starý a nad hrobem nebo špatný. A kdokoliv se jednou zapojí, dříve nebo později vyhoří.
Je to skoro téma na diplomku, nebo dokonce několik diplomek – patrně pro nějakého psychologa. Skauting a syndrom vyhoření. Skauting a citové vydírání. Skauting a jeho ubohá skautská politika. Skauting a umění říkat NE. Skauting a elitářství.
Obávám se, že aktuální vymírání českých skautů nezastaví změna starosty, náčelnictva či nový skautský program. Nedokážu si představit dostatečně radikální řez, který by Junáku pomohl, protože ten nikdy nepřijde dostatečně rychle, aby byl skautům co platný. Snad na tom budou Ti, které zvolí na jaře Valný sněm, lépe.
Komentáře
Dovoluji si nesouhlasit s větou „Když se nechce uplatnit u oddílu/kmene/kurzu, tak musí z kola ven.“ V Junáku existuje docela dost jednotlivců bez aktivního zapojení. Navíc nevím, kdo by Tě měl nutit z kola ven. Já osobně jsem téměř nefungující a nikdo mě nevyhazuje.
Taky jsem (byl) skaut. Podle mě vůbec nezáleží na nějakých náčelnictvech a Valných sněmech. Záleží na místních střediscích a na jejich činovnících.
Třeba u nás v okresním městě jsme měli jednu silnou generaci, kdy jsme dokonce místo oddílových schůzek museli dělat družinové. A teď po nás neštěkne ani pes. Roveři dlouho navrhovali různé změny, ale vedení se tím vždycky odmítlo zabývat. Dneska je skauting u nás v absolutním rozvalu.
Přitom jenom o 10 km je město (o dost menší), kde mají perfektní středisko, které má stále obrovský počet členů. Ti lidé tam to dělají s velkou chutí.
Nevěřím tomu, že rozdíl je v tom, že u nás v okresním městě má mládež co dělat, a v menším nemá, a proto tam chodí do skauta. To podle mě není pravda.
Taky jsem měl podobný pocit že skautem je člověk celý život, a foglarovky jsem četl snad všechny. Nakonec nám zrušili oddíl. Od doby co Bublina umřel ve Stínadlech to stejně nebylo ono :-(
Ale co takové Jamboree (snad to píšu dobře) trocha toho popíku skauty možná zachrání, stejně jako hrdost na český vynález známý ve světě jako podsada ;-) či podsadas, já už ti nevím.
Koukám, ze burn-out se na Fila už navalil. Škoda. Občas to vidím
podobně, ale mám takový ten blbý pocit odpovědnosti – když to nebudu
dělat já, tak to klekne (a u nás by to asi fakt kleklo). A snad jenom tento
pocit mi toto snažení se bude umožňovat provádět i nadále. Skauting je
také o nadšení a z odstupem času lidé poznávají, že ne všechno lze
z nadšení vypěstovat.
Popřejme si hodně zdaru do dalších let. Tedy snad.
Muhehe – Dingo, já už vyhořel před dvěma lety, teď už jsem spíše nabral nové síly, zcela odstřižen od působení Junáka a tento článek jsem chtěl napsat už dlouho. Možná něco připíšu i na RoverNet. :-)
Btw. ten pocit je přesně to, čemu se chci velmi důrazně vyhnout. Nejde o odpovědnost – nevadí mi, když něco visí jen na mně. Ale pokud něco dělám jen proto, aby to bylo, tak na to dříve nebo později vyhořím.. :-(
Jako bys mi z duše mluvil, zvlášť druhé tři odstavce, akorát to neumím tak pěkně formulovat :-)
Aspoň mám konečně kam odkazovat lidi, kterým to nejsem vlastníma slovnama schopný vysvětlit.
Bohužel máš převážně pravdu. U nás v oddíle to už pár let také všichni cítíme. Zatím se přece jen snažím vedoucím vycházat vstříc a zapojovat se do organizace, ale jak dlouho to ještě půjde, to nevím.
BTW: Foglarovku jsem nečetl ani jednu :)
Ono to v tom tvem clanku trochu zazniva, mne proste cely skauting prijde zasmradly tou nucenou organizovanosti. Nedivim se, ze spouste lidi taky to nesedi, pripomina to takovou tu umelou polarizaci cirkvi: S nami – spasa, bez nas – zatraceni..
Ač to asi nebylo tvým záměrem, tak s větou „Když se nechce uplatnit u oddílu/kmene/kurzu, tak musí z kola ven.“ naprosto souhlasím. Samozřejmě nejsem obeznámen s přesnou situací Skautu, ale tuším, že bude dost analogická k té u nás v Pionýru. U oné citované věty je rozhodující věcí to, co si představíš pod pojmem kolo. Já pod ním spatřuji úyké aktivní vedení oddílu. Na skupině máme takový zvyk, že vedoucí, který už nemá čas vést schůzky atd. odchází takzvaně „do prostoru“. Už nevím, jak ten pojem vznikl, ale funguje to tak, že vedoucí v prostoru normálně nejezdí na akce s dětmi, pouze když se zvlášť domluví s organizátorem, stardně jsou zvaní jen na akce pro vedení jako silvestr. Je to obranný mechanismus, aby se do aktivního vedení nepletli lidé, kteří nemají čas to dělat a nezvládali by to a zároveň abychom se nemuseli rozcházet s kamarády. Bohužel to není obrana stoprocentní. Včera jsme seděli čtyři hodiny v klubovně a shodli jsme se, že se nad sebou musíme všichni pořádně zamyslet, protože do toho nidko nejdemem vážně s nadšením. Není to vyhoření, o tom že by někdo měl vzít všechno na sebe a zničit se, nemáme prostě dost nadšení pro dílčí úkoly. Sice se vždycky nějak udělají, ale bez šťávy. Takže takhle vypadají problémy u nás :-)
Mirek Dušín nepije, nedroguje, nedělá nic špatného. Na skautských táborech všechno probíhá v největším pořádku, všichni se mají dobře a tak dále.
V tomhle domnění jsem se ke skautům dal. Jenomže, co bylo pravda před devadesáti lety, to v dnešní době neobstojí. Více jak 3/4 oddílu chodilo do hospody, více jak 1/2 kouřila. A to mě fakt nebavilo. Až budete vzpomínat na někoho, kdo zdrhnul ze skautského tábora, vzpomeňte si na mě :-) A že mě po odchycení (skočil jsem do příkopu, když se vedoucí hnal v autě okolo…) vyhodili? Dobře mi tak ;-)
Jak z toho ven? Najít jiného autora něž Foglara. Někoho, kdo by dokázal popsat dnešní skauty – a ne skauty kdysi dávno.