Tip pro lepší design
Malé tajemství, které může pomoci tvořit lepší weby. Odhadem pro 5/6 populace až příliš silné kafe. Raději to nečtěte.
Malé tajemství, které může pomoci (nejen) tvořit lepší weby. Morbidní? Nikoliv, jen velmi přímé. Odhadem pro 5/6 z vás až příliš silné kafe. Dál tento článek raději nečtěte.
Dělat své the best
Možná si někdy při tvorbě webu říkáte – hm.. tohle je sice dost strašný, ale zákazník to stejně nepozná – příště to určitě udělám líp. Člověk se ovšem nejvíce učí, když jede na maximální výkon – pokud se chcete rychle zlepšovat, tak je dobré tvořit weby na svých 100%. Neznamená to, že hned budou ve všech prestižních světových galeriích, znamená to ovšem, že uděláte maximum pro to, aby byly skvělé.
Jak designovat na 100%?
Odpověď se skrývá kousek za levým ramenem. Vždycky tam byla a bude tam až do konce. Jmenuje se smrt. Právě a jen pochopení jednoduchého faktu – a to, že můžete klidně za minutu zemřít, z vás vyždímá to naprosté a jedinečné maximum, díky kterému budete rychleji a lépe (nejen) designovat weby.
Jistoty neexistují
Dá vám možnost radovat se z toho, co děláte – s plným vědomím, že je to vaše poslední činnost na tomto světě – váš jediný a konečný odkaz lidstvu. Neexistuje žádné zítra, je jen dnešní den, a ten se může velmi rychle schýlit ke konci. Jestliže máte neuzavřené nějaké účty, tak je doporučuji rychle vyrovnat, protože ona tam je. A dříve nebo později zaťuká.
Smrt není smutek
Designovat se smrtí v zádech neznamená, že budete tvořit černobílé, děsivé, či pohřební weby. Znamená to, že víte, že tento web JE váš poslední. Tento přístup vám dá možnost se v daném webu maximálně vyžít a vymačkat z něj pro klienta pomyslné maximum. Díky tomuto vědomí nepodceníte žádnou z částí tvorby webu a budete vytvářet skutečné klenoty.
Takhle to určitě nefunguje!
Vlastní smrtelnost dělá problémy většině z nás – pokud ve vás vyvolal tento článek/zmínka o smrti nějakou emoci, tak taky patříte do stáda.. :-) To nejdůležitější nakonec – uvědomování si smrti není totéž jako trvalý pláč nad vlastním koncem, ale naopak vychutnávání si života plnými doušky.
Dodatek: Ne, nezemřel mi nikdo blízký a ani já nemám v plánu odejít ze světa. Můžete nadávat, nesouhlasit, nebo vyřadit Filův blog ze čtečky či si vzít z článku to, co potřebujete, ale v konečném důsledku se tím nezmění nic. Btw. odjíždím na vodu, takže si komentáře přečtu až v srpnu. Možná.
Komentáře
Meditace posledním dni svého života obecně vede člověka k hodnotám, které vnitřně a hluboce považuje za pravé. Pokud tedy u jednoho člověka vede k vydání nejlepšího výkonu, může jiného člověka vést k tomu, že práci nechá ležet, sebere se a půjde mezi své blízké. Záleží jen na tom, co je pro něj nejdůležitější.
Kdybych si měl nad každým webem vsugerovávat že je to poslední co dělám tak nevím nevím jaký to bude mít efekt. Vkaždém případě kdyby se mě to povedlo si to vsugerovat, tak spíš peču na práci a jdu si tu poslední chvilku užít :)
Ale je to zvláštní příspěvek, zvlášť předtím než jedeš na vodu :)
Tak tenhle článek je fakt morbidní. Něco na tom ale bude! Já jsem se dneska vrátil z vody. Jeli jsme Ohři. Už je tam dost málo vody. Kde není. :)
> můžete klidně za minutu zemřít, z vás vyždímá to naprosté a jedinečné maximum, díky kterému budete rychleji a lépe (nejen) designovat weby.
Můžeme.
Podle mého laického názoru tě to ale težko bude motivovat. Pokud si svoji
smrt budeš pořád podvědomě připomínat, bude tě to spíše deprimovat.
Navíc, pokud nad tím budeš více přemýšlet, přijdeš na to, že se taky
o tom skvělém novém projektu už nikdo nemusí dozvědět, natož ho
dokončit/uveřejnit.
Je důležité si občas uvědomit, že se k večeři již nemusíme vrátit, ale zase se to nesmí přehánět. :)
Klidně bych se vsadil, že ani jeden webdesignér (ani Filosof) by raději svoji poslední hodinku strávil laděním stránek pro IE než v kruhu svých nejbližších či objetí své milé.
Meet Joe Black
Já osobně jsem za svoji kratičkou webdesignérskou kariéru mnoho webů neudělal, ale s každým jsem se o dost zlepšíl. Aspoň zatím jsem u sebe opačný trend nesledoval. A do budoucna se toho taky moc neobávám, protože když uznám, že dělám něco co mě buď baví anebo je to důležité, tak jsem perfekcionista až za hrob :)
Myslím, že bude lepší říct, že je dobré žít život naplno (a tedy dělat i weby naplno) než přemýšlet o tom, že můžu za minutu zemřít.
mě se ten článek líbí :)
ale v praxi to tak nefunguje – alespoň ne u mě:)
spíše naopak – kolikrát bych nejradši umřel než tvrdnout u počítače a upravovat design, dle požadavků klienta…
ty nejistoty mě naopak strašně znervozňujou a právě, že si je moc uvědomuju a radši bych nějaký měl a práce by mi pak šla mnohem lépe – no i když smrt je asi jediná jistota v životě…
užij si vodu a neutop se :)
Víš kolik se denně utopí lidí?
Někomu stačí bazének se 30 centimetry, no a někdo to chce udělat stylově – v krásné přírodě na české řece… To jedině schvaluji!
Tento článek na mně nezanechal žádné emoce. Na druhou stranu jsem dodělal ve Photoshopu hlavičku, takže dík za nakopnutí..
Když slušně zaplatíte rád vám zprostředkuji smrt… Jistotou je právě ta smrt už tím že neexistuje…
… váš jediný a konečný odkaz lidstvu
to se taky dělá pomocí A HREF?
Osobně bych tvoji myšlenku dotáhla do dokonalosti tím, že bych přidávala do patičku větičku „Designováno s myšlenkou na smrt.“
Jinak celý článek moc pěkně koresponduje s tvým pátečním commitem
do subversion:
> Author: filosof
>
> Log:
> v zipu se nachazi nova inzerce a S1, ktera ceka na oJSscriptovani..
>
> PROBLEM: Nestihl jsem S1 poradne nastylovat, verim, ze si s jejim JS
rozchozenim poradite a ja ji pak dodelam po navratu..
Tomu říkám remix. Pán je postmodernista. :-) Myslím, že to souvisí s Tvým magickým manévrem sovažijevlese (tohle asi málokdo pochopí správně, ale což), že?
Ahoj Fildžo, máš to pěkně vystižené o tom, jak máme tvořit design s city, které máme v duši. Je ovšem, těžké, zda máme jistotu či ne. :)
Ale jo souhlasím, máš pravdu.
p.s. Jen ty tvá procenta jsou mi ňáká divná: 100% != 100 %. Oukej?
Co jedete? Teda jeli jste? Vltavu nebo jinou řeku a kolik bylo vody? Nemuseli jste koničkovat?