Trocha filosofie

Achich ouvej, co jiného napsat.Program o empatickém naslouchání byl fajn, účastníkům to šlo…
Tohle není komentář ani konstruktivní příspěvek, jen výkřik o marnosti… Op

1) Ano, musíme rozlišovat jedotlivce. Zobecnění je vždy problematické. Mám-li však zobecnit, existují komunisté z minulého režimu, kteří i v současnosti působí ve skautingu. Pokud změnili své postoje, není problém (i když dle mého názoru jsou stále nebezpeční). Dnešní mladí komunisté jsou ve straně buď kvůli buřičství nebo z nevědomosti. Je věcí každého, proč se k této ideologii hlásí. Podle mě si neuvědomují šířku a dopad svého jednání. Může však „zapřisáhlý komunista“ dodržovat skautský zákon a slib?
2) Jakkoliv je skauting apolitický, tak je ke zlu (ve všech zemích světa) netolerantní. Komunismus je zlá diktatura, mocivláda, která neváhala dvakrát zakázat skautskou činnost a na desítky let neprávem uvěznit i popravit skautské funkcionáře (o komunistické hrůzovládě v Sovětském svazu nemluvě). Nevěř tomu, že dnešní komunisté s těmi minulými nemají nic společného. Mají a hodně. Vůči komunismu, stejně jako fašizmu či terorismu přeci tolerantní být NEMŮŽEME.
3) Osobně se té „staré generaci“ v jejich strachu (!) z komunistů nedivím – nech si někdy vyprávět o létech strávených v kriminálech, o zvěrstvech, které se tam děly. Naopak mi připadá, že dnešní společnost přiliš věří vyprávěním o tom, jak těžké bylo se do jejich řad nepřidat, nepráskat druhé a nepřijímat obrovské výhody plynoucí z členství či příslušnosti k StB. Relativizovat, tolerovat téměř cokoli bez hlubších souvislostí, apolitizovat – to je styl společnosti, která se s minulostí ještě nedokázala vyrovnat (jsou snad např. v Německu tolerantní ke komunistům?).
Když mluvím s lidmi z ÚDV, utvrzuji se v přesvědčení, že komunismus (v jeho ryzí podobě) tolerovat nelze. Nepociťuji nenávist, jen bych s těmi lidmi nechtěl nic mít. Mnozí lidé nejsou zlí, komunismus však ano.

Díky, za příspěvek, wráťo :-) Obecně nemám rád zobecňování.. a dávám to najevo.

Velice nerad diskutuji nad tak vážnými tématy na internetu a nikoli z očí do očí. Ale tady mám pocit, že jde o tak závažné téma, že je nelze jen tak přejít.
Základní věcí je vyjasnění pojmů. Můj osobní pohled, který jsem prezentoval na Safíru, byl pohledem mravním, nikoli právním či organizačním. Týkal se toho, zda-li lidé hlásící se k některému „negativnímu“ myšlenkovému směru mají morální právo být členy Junáka. Netýkal se toho, zda-li tito lidé jsou zlí či špatní. A už vůbec se netýkal rasy „do které se člověk narodí“, ale týkal se životního postoje, který dospělý člověk vědomě a dobrovolně přijme za vlastní a propaguje ho.
Skauting je hnutí otevřené všem lidem, kteří souhlasí s jeho hodnotami. Po stránce etické ho definuje slib a zákon. Slibem se člověk stává skautem a tím se také zavazuje „jak dovedu nejlépe“ usilovat o naplnění těchto hodnot.
Pokud někdo hlásá, že „cikáni mají jít do plynu“ (ultrapravičák), tak je tento postoj jednoznačně v rozporu se 4. bodem skautského zákona „skaut je přítelem všech lidí dobré vůle…“.
Pokud je někdo členem KSČM, tak má z hlediska pravdivosti vůči skautingu nejméně dva problémy, které oba vychází z ideové základny dnešní KSČM.
Nejdříve je to „vědecký“ či řekněme „ateistický“ pohled komunismu na svět, který je v rozporu s prvním principem skautingu (povinnost vůči Bohu).
Další se týká pohledu komunistické strany na svou minulost, kterou ve svých dokumentech (www.kscm.cz/dokument), ve svých tiskovinách (Haló noviny) a prostřednictvím svých reprezentantů (např. Grebeníček, Ransdorf) představuje. S touto minulostí se KSČM nejen nikdy nerozloučila, ale stále za ní stojí a to i přesto, že byla našim zákonodárstvím prohlášena za zločinnou. Viz. krátká citace z dokumentu KSČM „Analýza příčin 17. listopadu 1989“: „Mýtus o 40 letech devastace, který pilně siří oficiální propaganda, nemá nic společného s objektivní historickou pravdou.“ To znamená, že dnešní člen komunistické strany se zároveň přihlašuje k její hrůzné minulosti, která jistě nemá nic společného se skautským zákonem a slibem.
Shrňme to. Slíbil-li někdo, že bude usilovat o naplnění skautských hodnot a vědomě se přihlašuje k hodnotám, které jsou s nimi v rozporu, je dle mého toto chování neetické a odporující opět nejméně 1. a 10. bodu skautského zákona.
Jsem dalek vylučování a veřejných soudů, ale jsem přesvědčen, že z hlediska mravnosti je tento dvojaký přístup špatný a stojící na straně zla. A tento pohled by měl být v Junáku zřejmý, aby se s ním mohl seznámit každý dospělý člen a porovnávat s ním své postoje a svědomí.

Co se týče toho „pytlování“ lidí tak jsem samozřejmě proti. Taky se opravdu nedá zobecňovat. Ale co se týče toho, zdali by člověk, který je členem komunistické strany měl existovat jako skautský vedoucí je můj postoj poněkud jiný. Toho dotyčného nechápu. Jak si někdo může do svého rozhodování dát dva naprosto odlišné názory. Komunismus byl po morální stránce těch lidí co působili někde ve vedoucích pozicích velice podobný předchozím režimům známým např. z 2. sv války. Někdo kdo sympatizuje s komunisty a je zároveň registrován v Junáku nemá svědomí. A to nejen proto, že komunistická strana Junáka dvakrát potlačila, ale i proto, že se komunistické ideologie naprosto neslučují s tolik prosazovanou demokracií.
Junák je ve svých stanovách apolitický, ale Junák má za své členy lidi, kteří jsou si vědomi toho jak komunismus uškodil naší organizaci (a o tom se taky snad nebudeme dohadovat). Proto si myslím, že to tam (ve stanovách) ani být nemusí. Doufám, že je to každému koho se to týká jasné.
Ale to je na dlouhé diskuze. Díky za pochopení…

strucne, asi neco zopakuju po jinych:
Kazda sympatie se zlocinnou ideologii je mravne pochybna!