Ukrajina 2005 – část III
Den 2 Den dva byl zřejmě nejnebezpečnějším dnem celé expedice. Dopoledne jsme vystoupali do 1500m a minuli jsme malebnou salaš, stádo krav a partu ukrajinských borůvkářů. Těsně před obědem jsme se dostali pod hřebenovku (odhadem nám na vrchol chybělo tak 400 výškových metrů) a špatně jsme zahnuli. Místo relativně pohodlné cesty přímo na hřebenovku jsme se dostali do […]
Den 2
Den dva byl zřejmě nejnebezpečnějším dnem celé expedice. Dopoledne jsme vystoupali do 1500m a minuli jsme malebnou salaš, stádo krav a partu ukrajinských borůvkářů. Těsně před obědem jsme se dostali pod hřebenovku (odhadem nám na vrchol chybělo tak 400 výškových metrů) a špatně jsme zahnuli.
Místo relativně pohodlné cesty přímo na hřebenovku jsme se dostali do malého sedla pod hřebenem. V sedle jsme se naobědvali a Pecák se šel podívat na jeden z kopečků (asi 100m cesty), jestli tam vede pěšinka dál.
Pěšinka se sice ztrácela v nastupující mlze, ale byla tam. Tak jsme se za pomocí borůvčí vyškrábali na kopeček za Pecákem (svah okolo 60 stupňů) a zjistili jsme, že cestička končí. Problémem bylo, že cesta zpět nám byla díky krkolomnému svahu uzavřena, měli jsme tedy dvě možnosti – vyšplhat nahoru (podobným svahem) na hřeben nebo traverzovat dolů (taky dost hnusným svahem). Svah končil v údolíčku kamenným polem.
Abychom měli rozhodování snažší, začala bouřka. Asi po pěti minutách jsme začali stoupat svahem nahoru (měl asi 200m, které nám zabraly 1.5hodiny) – i když se člověk držel borůvčí a stoupal po čtyřech, nemyslel na šutry o 400m níž a v dešti byl jako doma, tak to nebyla žádná procházka růžovým sadem.
Nakonec jsme se totálně vynervovaní všichni dostali nahoru na hřeben a vydali jsme se na Pop Ivan. Bouře zesílila. Dominatou Pop Ivanu je taková hnusná železobetonová konstrukce. Když byl začátek výpravy vzdálen asi 6m od vrcholu, uhodil do ní blesk. Tři z nás, kteří byli nejblíž, blesk odhodil o dva metry dozadu (doslova: jako když Tě někdo majzne železnou tyčí), zbytku jen probleskovaly výboje mezi prsty. Slezli jsme tedy o pár metrů níže z vrcholu a přečkali tak bouřku.
Bouřka přešla a nastoupil déšť a vítr. Mlha valící se z údolí na vrchol je sqělá, když ji člověk pozoruje z vyhřáté hospůdky na protějším kopci, leč ne, když stojí na daném vrcholu. Hřebenovka pokračovala asi další tři kilometry než se nám cestička finálně ztratila v mlze. Po krátké poradě se naše výprava otočila a za dvě hodiny jsme se vrátili dolů k salaši.
V salaši se nám podařilo vyjednat usušení oblečení a nocleh na půdě nad kravínem (spát na kulatinách je fakt zážitek). Na obzoru se večer objevil nádherný západ slunce, možná jako omluva od Pop Ivanu za prožitý den.
Komentáře
Ahoj, doufám že se ještě o Ukrajině rozepíšeš, chystáme se tam jet s kamarádama příští rok. Bylo by možné napsat třeba i nějaké podrobnosti (ceny, jak sehnat mapy, tipy na místa pro přespání v přírodě…)? Díky moc!
A já myslel, že naše expedice na Ukrajinu byla sakra zajímavá… Měli jsme sice ošklivo, ale blesky ne (krom toho, že jsme v noci lítali jako blesky, počtěte si…)
No…to je super nápad lézt v bouřce na vrchol. To se teda skautští vedoucí vyznamenali. Skoro bych se tím ani nechlubila a nedělala nám, kteří v 7. třídě ve fyzice dávali pozor, ostudu…