Den 3

Ráno jsme se stále lehce otřesení z Pop Ivanu vytrmáceli z chaty a utábořili jsme se kousek od salaše na snídani. Pecák po pokecu s místními usoudil, že na Pop Ivan už nepůjdeme. Do hraničních oblastí je totiž potřeba speciální povolení, jehož absence stojí asi 100$ na osobu + možnost příjemných chvil za nelegální pobyt na hranici v místním žaláři.

Změnili jsme tedy kurz a vydali jsme se do údolí. Jendnoduchá několikakilometrová cesta do nejbližší vesničky o délce asi 15km. Teda.. byla by jednoduchá, kdyby tam nějaká cesta vedla. Po několika kilometrech jsme nespíše špatně zahnuli a vydali jsme se po vrstevnici. Cestička byla chvílema v pohodě, chvílema člověk přešplhával popadané stromy (stoleté velikány). Asi ve dvě odpoledne jsme konstatovali, že tudy cesta nevede.

Jako kdyby nebylo dost zajímavých zážitků – vydali jsme se dolů ze svahu. Asi po dvou hodinách už jsme byli o výškový kilometr níže v údolíčku. Středem údolíčka tekla dravá horská bystřina, ale cesta nikde. Traverzujeme si to tedy podél potoka, abychom zanedlouho narazili na cestičku (krabička cigaret hlásí přítomnost civilizace) a oddechli jsme si. Ne ovšem na dlouho – cestička nám vydržela asi 200m, a pak prostě zmizela v okolní džungli.

Nebudu vás dlouho napínat, cestu jsme nakonec našli. Utábořili jsme se asi 4km od vesnice (těsně vedle nápisů ZÁKAZ RYBOLOVU a ZÁKAZ VSTUPU). Tento den byl fyzicky jeden z nejnáročnějších, další už byly naprosto v pohodě.