Zamyšlení nad MHD
V brněnské MHD si užijete spoustu legrace. A pár odkázků na závěr.
Při tvorbě webů se vždycky spousta věcí opakuje – opakování není jen matka moudrosti, ale i jeden z principů designu (viz. Repetition na DesignMeldDown). A ve chvíli, kdy opakujete něco, co už udělalo tisíc lidí před vámi, tak to pravděpodobně bude i fungovat.
Lidé (nejen) na webu neradi přemýšlí – myšlení je velice namáhavá činnost a denní snění je mnohem jednodušší. Vezměte si třeba takovou brněnskou MHD. Dobře si pamatuju okamžik, kdy byly před lety zavedeny tlačítka na otvírání dveří. Jel jsem do školy, šalina zastavila a dveře se neotevřely. Lidé zmateně pobíhali okolo šaliny, někteří se pokoušeli vmáčknout do dveří, které byly otevřené (a náhodou na nich někdo to tlačítko zmáčknul). Prvních pár dní to byla dost zábava, po týdnu začali lidé na tlačítka reagovat a zase nastal klid.
Když se lidé naučili, že existují dveře s tlačítkama a dveře bez tlačítek, přišel DPMB s dalším vylepšením – některé autobusy s tlačítky byly předělány zpět na autobusy bez tlačítek. Lidé tedy mačkali tlačítka, ačkoliv nemuseli. DPMB přelepil tlačítka páskou, aby na ně lidé nemačkali a opět bylo vše v pohodě.
Poslední iterací tlačítkové etudy bylo zavedení autobusů, jejichž dveře se otevírají samy, ale mají tlačítka. Ta jsou umístěna na stejném místě, jako ta předchozí a dávají řidiči najevo přítomnost postiženého občana, popř. jsou tlačítka zasklena a používají se zřejmě pouze v nouzi.
DPMB používat musím, a tak jednou za čas zmateně zírám na nový systém tlačítek na dveřích. Posledním vylepšením je hlasová reklama na nové roční jízdenky pro studenty, která zní dopravními prostředky jako hlas boží. Asi přece jen pořídím auto. Nebo rovnou helikoptéru.
Analogie pro eshopy – než budete vymýšlet něco zcela nového, tak to raději před spuštěním důkladně otestujte. Vyhnete se pravděpodobně nepříjemným překvapením. Ale před tím se pokochejte nad Best of CSS Design 2007, a počtěte si v adventním kalendáři webdesignera – 24 ways 2007.
Komentáře
A když si u tlačítek a webů, je záhodno zmínit, že existují lidi, kteří MHD jezdí stále (tedy měli by vědět že jsou tlačitka, k čemu slouží a kdy je není třeba použít) a přesto i po dlouhé době naprosto nechápou jejich význam. Vždycky se tedy najde blb, který i když opakuješ známé, nebude vědět, co s tím ⇒ chce to nápovědu!
Ve skutečnosti nejde o myšlení ale o rozhodování a celé je to velmi dobře popsáno na úrovni biologického stroje. Každá nová situace vyvolá (v člověku, zvířeti) stres a následný proces vyhodnocení a rozhodnutí. To vše jsou energeticky nákladné a ve větších objemech i životu nebezpečné chemické procesy. Proto se jim vše živé snaží vyhýbat vytvářením automatizovaných vzorců chování – a to až do takové úrovně, že člověk třeba projde komplikovanou cestu do práce, aniž by jí věnoval pozornost, nebo že se dokonce stanovují a pak třeba i tiskem vydávají různé příručky společenského chování ;–)
Zrovna dnes ráno – nastoupím do tramvaje a už slyším bodrý mužský hlas linoucí se z reproduktorů:„Vy tam vzadu, sundejte si batůžky ať je tam více místa!“
Tramvaj přijela na Anděl a reproduktorový pán nám oznámil, že nás DPP a Policie ČR varuje před kapesními krádežemi…
Před pár dny jsem jel z Brna jako průvodce a bavil se cestou s jedním řidičem z místní dopravky (Sonsbeek). Popisoval mi, jak řidiči tramvají před pár lety mezi sebou měli soutěž o to, kdo sejme víc aut. Tj. když mu stálo auto na kolejích, tak do něj najel. Říkal to vážně a jak znám profi řidiče, věřím tomu. Prý se to časem provalilo, protože když to začali dělat i na Český, kde to auto, do kterého najeli, viděli 50 metrů dopředu, policajtům už to bylo hodně divný.
Anebo tip, co prý „frčel“, jak si nechat od pojišťovny zaplatit opravu předku auta: postavit se u Sv. Anny (pro nebrňáky: v kopci) za starou tramvaj (nevím, co myslel za typ), která při rozjezdu vždycky trochu zacouvala, než začala brát. Když se člověk postavil hned za ní, tak ho prostě trefila (podle předpisů chyba tramvaje).
(Pozn. pro Fila: Utekla ti tečka a dala se v úvodu za „viz“, tam ale nepatří.)
Já bych nebyl ohledně chování lidí v metru tak kritický. Systém tlačítek je občas dost zmatený. Např. na lince A to je tak, že po většinu cesty je tlačítko zhasnuté. Potom se před zastávkou rozsvítí, takže reaguje na stisk. Až sem žádný problém. No jo, ale poté ještě na okamžik zhasne a znovu se rozsvítí. Samozřejmě si nepamatuje předchozí stav, takže člověk pak přemýšlí, jaktože se dveře neotevřely, když to zmáčknul. Chování tlačítek se bohužel mění od vlaku k vlaku – asi podle nálady mašínfíry. Jedině na lince C, kde jsou ty nejnovější soupravy, tlačítka fungují, jak mají.
Já se přiznám, že mám s tlačítky v pražském metru taky potíže. Přijde mi, že by to mělo být správně naopak – tedy že stisknuté tlačítko by mělo zeleně svítit a nestisknuté blikat (výzva k akci). Když to tlačítko bliká, instinktivně ho mačkám…
A co teprve rallye #53! To je ten pravý požitek a pro opravdové milovníky měli řidiči ochutnávku dobržďování na 2cm k vykopané cestě.
A teď mi upřímně řekněte – viděli jste někdy někde návod, názorný obrázek nebo něco podobného, který by nebohému cestujícímu sdělil, k čemu že to ty tlačítka jsou? V tomhle dopravní podniky nechápu – není přece automatické, že víte, jak v daném městě různá tlačítka a znamení fungují.
Je docela náhoda, že systém ručního otevírání dveří nám v Plzni zavedli zrovna nedávno a bylo docela vtipné sledovat důchodce, kteří ne a ne si zvyknout na nový systém. To platí i dnes, prakticky asi měsíc poté, se ne všichni chtějí smířit s něčím novým :-) Naštěstí krom pár novějších autobusů je systém jednotný pro všechny prostředky …
sway: Tak jezdi u prvních nebo posledních dveří soupravy. Ty se kvůli nástupu vozíčkářů a lidí s kočárky otevírají vždy automaticky bez ohledu na náladu strojvedoucího, barvu a blikání LED diod nebo technické možnosti soupravy. Tam to nemusíš řešit.
Vilém Málek: Já měl za to, že vzorce chování se zpravidla objevují pokud už něco znáš – cesta do práce. Ale u některých lidí jakoby se objevovaly již před nějakou situací čímž pak takoví lidé obcházejí jakékoliv přemýšlení. Což se mi zdá z biologického hlediska také nesmysl – protože pak dělají něco stále dokola i když by krátkým zamyšlením zjistili, že to jde výrazně lépe a ve výsledku ušetřili mnoho energie.
2 carnero: Tady jde o to, že jednou vytvořený vzorec chování se aplikuje znovu a znovu, dokud není úplně vyřazen změněnou situací. Pokud je situace nestabilní, nový vzorec ten původní nepřekoná. Toho je třeba dokonalou ilustrací pražská doprava, kde opravdu co vůz, to originál, jak už tu někdo (sway) výstižně poznamenal ;–)
2 Martin Světlík: V Praze to lidé nezvládají ani po letech. Něktetří to asi nezvládnou nikdy, ale občas se pletou i lidé, kteří denně cestují několikrát, jsou inteligentní a systém dobře znají. Není to chyba těch lidí, je to chyba systému. Protože jestli dokáže zmást každodenního uživatele, co takovou babičku z Postoloprt, co jezdí jednou za půl roku na kontrolu do místní nemocnice?
2 kuskus: Naprosto typický problém celé ČR, jen ho 99 % lidí nezaznamená, protože žije v jednom místě a jezdí třeba jen jedním či dvěma spoji. Zrovna nedávno jsem sledoval jednu dívku, která si v pražské tramvaji chtěla koupit lístek od řidiče – okamžitě mi bylo jasné, oč jde, ale řidič na ni koukal jak na choromyslnou a během minutky na ni začali útočit naštvaní a nicnechápající cestující, že zdržuje…
Brněnská doprava mi přijde občas jako přeprava oživlých mrtvol. Tlačítko nesvítí nijak nebo červeně? – musíme ho zmáčknout. Většina lidí si však ráda zmáčkne i zeleně svítící. Největší legrace je pak sledovat, jak pro otevření jedněch dveří zmáčknou tlačítko dva lidé venku a čtyři uvnitř tramvaje.
BTW, znáte ta gumová špinavá žlutá tlačítka? Ta nenávidím ze všeho nejvíc.
Jak tak koukám, nikdo z vás nejezdí do práce libereckou MHD.
U nás mi jsou nějaká tlačítka úplně u pr.. (na okraji zájmu). Přijedu
na zastávku autobusem, tramvaj která má navazovat už tam stojí, nechá mě
doběhnout až ke dveřím u řidiče, zmáčknout tlačítko, načež zazvoní
a odjede. A tenhle vzorec chování už libereckým řidičům přešel do krve
tak, že když náhodou ještě po zazvonění otevřou, každý jim děkuje jak
jsou hodní.. Ale to že odjezd má být až za dvě minuty, na to nikdo
nekouká..
File, možná bys měl pomalu upgradnout WordPress, jak se tak dívám na URL
tohohle článku… (/zamyleni-nad-mhd/)
> Posledním vylepšením je hlasová reklama
> na nové roční jízdenky pro studenty, která zní
> dopravními prostředky jako hlas boží.
> Asi přece jen pořídím auto. Nebo rovnou helikoptéru.
Mluvíš mi z duše… Jezdím do práce 3 zastávky a už několikrát se mi stalo, že řidič využil každý úsek pro nějakou zprávu – nováá prodejna jízdenek na Purkyňově, výhodnější roční šalinkarta a ještě cosi… No prostě hrůza, buď koupit auto, nebo chodit pěšky.
rasp: To by mi ani nevadilo, rád bych to si poslechl. Třeba „postupte dále do vozu“, nebo „chraňte si svoje osobní věci“ mě vždycky potěší, jenže oni tu reklamu pustí zrovna ve chvíli, kdy jede šalina nejrychleji a není tomu rozumět. Až tady jsem se dozvěděl, že je to reklama na šalinkarty.
Šaman: Libereckou také znám, tam je to vtipné… hlavně věčně natřískaná patnáctka :D Ale po zkušenosti s MHD v Paříží jsem rád za to, co je kdekoliv u nás.
…některé autobusy s tlačítky byly předělány zpět na autobusy bez tlačítek. Lidé tedy mačkali tlačítka, ačkoliv nemuseli. DPMB přelepil tlačítka páskou, aby na ně lidé nemačkali…
Tlačítka pro ovládání každých dvěří zvlášť v autobusech B731 až po B961 tuším, nejde kvůli technickému řešení dveří namontovat. Nikdy tam nebyla, ale zůstaly tam snížená tlačítka pro zastávku na znamení namontované již z dřívějška.
To si ale nepozorné hlavy neuvědomily a když vidí čudlík u dvěří tak ho zmáčknou. Celkem lidi chápu :)
Pražským cestujícím MHD (hlavně metro) nepomáhá ani ustálená funkce tlačítka na otevírání dveří. Dva a půl roku, co žiju v Praze jsem viděl jen málo lidí, co by nemačkali tlačítko zbytečně (mačkají ho, když bliká – někdo už ho zmáčknul a dveře se otevřou, nebo když nesvítí vůbec – typicky před konečnou, dveře se otevřou všechny). Viděl jsem i exoty, co ho mačkali celou cestu z jedné zastávky na druhou, a dokonce i paní, která tiskla dveře vozu linky B (který tlačítka nemá, dokonce ani nic, co by se jim podobalo) s očividným strachem, že se nedostane dovnitř, když ty dveře na správném místě nezmačkne.
V metru má spousta lidí tendenci vypínat myšlení úplně…