Blogy, komentáře a empatie
Seš úplně vymydlenej. Další namachrovanej páprda. Nějak nám huhlánuješ, ne? Elita, ELITA ŘÍKÁM. Kdo maže, ten jede, cóó voe?
V poslední době (dva, tři.. roky?) se na české blogoscéně strhla komentářová válka. Mám z ní pocit, že komentátoři mnohdy naprosto nepochopili, co bloger v článku vlastně napsal, či jakým tónem to napsal. Stejně tak mnohdy bloger nedostatečně zvážil tón daného komentáře a v nejlepším případě ho pouze smazal.
Řešení?
Před mnoha lety, kdy jsem potřeboval hladce vklouznout do partnerského vztahu, mi přišlo velmi vhod přečtení několika knih o soft-skills – komunikaci, naslouchání, specifikách mužů/žen či klasického to-co-jsem-řekl-není-to-co-slyšíš. A v rámci nebetyčné důvěry k napsanému jsem začal ve svém životě aplikovat v praxi několik jednoduchých pravidel komunikace (další blbeček, co věří knížkám, sic!) a ono to skutečně nese své ovoce.
Na internetu je to ovšem o něco složitější. Přibližně 20 % mezilidské komunikace tvoří slova (dle některých metodik i pouhých 5 %) – zbytek je neverbání komunikace a zvuky.
Hodnota komentáře na blogu
Jako bázi tedy vezmeme 20 % původní informace a zkrátíme ji na polovinu, protože články nečteme, ale prohlížíme. Výsledek vynásobíme aktuálním náladovým koeficientem, konstantou levonohého vstávání, našeho dosavadního vztahu k autorovi článku, koeficientem poznání, počtem doposud přečtených článků / 1000, elitářským koeficientem (na elitáře jsou kladeny vyšší nároky, než na Frantu z Horní Dolní) a náhodným číslem z intervalu <0, 1>.
A pak na to mikroprocento, co nám z článku zůstane v hlavě, napíšeme komentář. Vzniká tristní závěr, že komentáře jsou naprosto nerelevantní a tudíž logicky nemohou sloužit k diskusi mezi autorem článku a čtenářem.
Proč si tedy ponechat komentáře?
Komentáře sice k diskusi neslouží, ale mohou vytvořit alespoň její iluzi. Přínos pro komentujícího budiž ten, že si komentující v hlavě ujasní, co chce svým komentářem říci. Také si zlepšuje své argumentační schopnosti a piluje si prostřednictvím komentáře svou osobnost.
Přínos pro blogera budiž uspokojení ega (u mě komentuje stovka lidí na článek, co u Tebe?) a hlavně zpětná reakce na blogerův psaný projev, která umožňuje blogerovi zvyšovat úroveň článků a případně je přizpůsobovat svým čtenářům.
Na závěr bych dodal, že mám vaše komentáře i přes toto všechno docela rád – což se projevuje tím, že tu zatím jsou. Díky!
Komentáře
Pravda. Rozumné shrnutí relevance komentářů vůči článku, blogu ,autorovi.
Co nás tady blafuješ? Dobře vím, že jsi elitář a teď čekáš jak budeme všichni psát, že je to super článek. Já ti však můžu říct jen jedno, kvalita blogu neustále klesá :D (těch zmíněných 80% u mého příspěvku je humor, tak ho taky tak ber)
tedy já zkoušela ty koeficienty ale bylo to pro mě moc myšlenkování po ránu.
dalo by se z toho dovodit, že před první kávou by mohly být mé komentáře relevantnější?
Co se týče těch knih, tak vřele doporučuji: „Proč muži neposlouchají a ženy neumějí číst v mapách“ a „Proč muži lžou a ženy pláčou“ obě od Allana a Barbary Peaseových. Moje názory na svět to dost ovlivnilo.
[6] nu četl jsem obě a jsou psané dost po americku (zopakujeme myšlenku poprvé, podruhé, poosmnácté a raději ještě jednou, aby to čtenář chytil :-)) – osobně dávám přednost Grayovým Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše, či Sedmi návykům vůdčích osobností..
Leč každému sedne něco jiného..
Trefné!
Ještě bych dodal, že aby nás něco přimělo k té námaze komentování,
tak už to většinou musí být extrémně dobré nebo extrémně špatné.
Proto jsou pak komentáře často velká názorová houpačka. Nikomu se nechce
přidávat komentář typu: „No, tak nějak asi jo.“ Říkal jsem si jestli
nezkusit experiment s tím, že na konci příspěvku, který stojí za diskusi
by třeba byla uvedena hodina, kdy bude otevřena místnost třeba v Campfire a
kde by se dalo živě diskutovat. Záznam možno uložit a později zvěřejnit.
Možná by to pomohlo.
> Před mnoha lety, kdy jsem potřeboval hladce vklouznout do partnerského vztahu, mi přišlo velmi vhod přečtení několika knih o soft-skills – komunikaci, naslouchání, specifikách mužů/žen či klasického to-co-jsem-řekl-není-to-co-slyšíš.
Můžeš tedy nějaké knihy doporučit?
[9] No to víš, Filosof ti poradí a ty mu hladce vklouzneš do partnerského vztahu, co?
Toto je jeden z několika blogů, kde si článek většinou opravdu celý přečtu. A se zájmem. Udělal jsem tak i teď, což je vhledem k mému názoru na „blogování o blogování“ podivné.
Zpětná vazba je to nejdůležitější. Komentáře a komentátoři mají stále svůj smysl.
[11], Filosof:
To je fakt. Bacha na to :o)
Velmi se mi líbí ta myšleka se slonem a žirafou, nicméně jako přirovnání mi to přijde poněkud nešťastné…
[7] Já osobně dávám přednost Neználkovi na Měsíci a Čtyřlístku. Jo a taky jsem četl 1000+1 rad pro rybáře, ale tam o komunikačních dovednostech moc není…
Ne, vážně… Za sebe mohu doporučit knihy o psychologii komunikace od Paula Watzlawicka (Pragmatika lidské komunikace, Jak skutečná je skutečnost) nebo od Zbyňka Vybírala, kde je podstatně víc informací a které jsou psány normální řečí populárně odborných knížek a ne rozjuchaným jazykem managerských příruček.
[13] e?
…nebo sis chtel jen v patek trinacteho napsat komentar pod cislem „13“?
[15] třináctka mi přijde jako naprosto normální komentář :-) více viz. článek :-)
ja jsem si jen protrebovala zakejhat ((-;
jakkoliv nemuzou komentare slouzit pro komunikaci mezi autorem a ctenari, pro vzajemnou komunikaci mezi ctenari muzou fungovat celkem dobre. a uplne nejlepe fungujii pro komunikace mezi ctenari clanku a ctenari komentaru ((-;
Hezké :-)
Aby člověk pochopil celý článek, musí si jej přečíst. Bohužel
v dnešní době se čte jen to tučné … nezačneme psát články jenom
tučně?
:-D
[15] jo, to jsem čekal, napíšu něco o žirafě a slečna Žirafka se toho hned chytne. Ale vážně, s číslama to vážně umím. Je to vlastně jedna z mála věcí, které opravdu umím, trefovat čísla href=„https://blog.filosof.biz/webdesign-s-moiemi/#comment-10000“ rel=„nofollow“>https://blog.filosof.biz/webdesign-s-moiemi/#comment-10000.
Email → Komentáře → Moderované komentáře → Hovnocení komentářů → Zrušení komentářů → Diskuse
Článek jsem přečetl celý, ale budu radši komentovat komentáře, jsou přeci jen kratši.
[18] Od plnotučného kravského textu je jen kousek k podtrhávání slov. Od podtrhávání slov je jeden klik k (dosaďte svou výhružku, např.: Vymažu tě ze své čtečky!)
[7] Ohledne zpusobu psani tech knih mas pravdu, je to pojate i dost humorne, nicmene si myslim ze je v tom dost pravdy. Zkusim se podivat po tech Grayovych. Děkuji
K uspokojení ega Blogera musím konstatovat „velmi zajímavý článek“ z mého pohledu překvapivá diskuze = zde příjdu znovu.
Hele, sice nevím co jsi tu psal (normálně čtu jen titulek) ale strašně mě to urazilo. Když k tomu připočtu že je pátek třináctého, tak mám náladu tak akorát někoho zpucovat. a vzápětí vymazat ze čtečky ................. Neber to ve zlém … měj se!