Představte si ajťáka. Mohl by to být bledý kluk v košili, má do 30 let, igelitka, počítač, špatně osvětlená místnost, nějaké ty uhry. Dělá nepochopitelné věci a moc nemluví. Skoro nevychází ven, je hubený, nesportuje.

Když o mluvíte o povolání, lidé si vybavují škatulku, která pro ně zastupuje dané povolání. Úřednice má brýle a sedí za přepážkou v seriózním kostýmku. Instalatér má hasák, zedník lžíci a špinavé kalhoty. Neznamená to, že lidé, kteří vykonávají dané profese takto skutečně vypadají – jde jen o způsob, jak je lidé vidí, když přemýšlí nad danou skupinou osob.

Co se lidem vybaví, když se řekne webdesigner?

Možná to bude kluk okolo 16 let, který dělá weby pro tátu a kamarády. Starší z nich jsou zkrachovalí ajťáci. To je ten webmaster, ne? Prostě přivýdělek při střední potažmo vysoké škole. Ale rozhodně to nebude čtyřicátník sportovní postavy v obleku, který jede ve svém porsche na golf. Ten by mohl být… Senior UX Strategist. Chief Content Architect. Principal User Centered Design Extraordinaire.

UXák? Informační architekt? Konzultant interakčního designu? Borec v obleku, který vyřeší všechny naše problémy s webem. Možná má brýle, je zahalen trochu aurou tajemství, a když něco prohlásí, tak to má váhu.

Nastavené povědomí o webdesignerech, které vzniklo v 90. letech, se ze dne na den nezmění. Ostatní nálepky jsou pro nezanedbatelné množství klientů zajímavější, tajemnější, schopnější a lepší. Tedy dokud se tak nebude titulovat kritické množství středoškoláků. :-)

Mohl bych si začít říkat Black Belt Human Factors Ninja. Ač je to pořád… webdesigner zabalený do voňavějšího kabátku. Jenže jména mohou být důležitá právě kvůli škatulím.

Související

• Ondřej Válka: Co je UX design